Alexandra žije sama s tříapůlletou dcerkou, když zjistí, že čeká dítě s dalším mužem...

Má pocit, že se dostala do pasti. Interrupce se jí zdá jediná uskutečnitelná cesta. Pravdivé, poctivé zachycení přerušení těhotenství a jeho následků...

...vedle mne ležela studentka. Když se ke mně obrátila tváří, jako by z ní vymizel všechen život, všechen cit. Během čekání jsem slyšela, jak dívka křičí. Viděla jsem, jak s očima plnýma slz vyběhla v županu z ordinace. Později, když ji sestra uklidnila a vrátila na operační stůl, bylo slyšet smutný výkřik a potom vzlykot.

Představa, že potrat je jednoduchý ambulantní zákrok, na který má žena právo, pro­tože je to v jejím těle ─ to je výsměch realitě.

Málo je slyšet o dlou­ho­dobých násled­cích inter­rupce: žena už nedokáže na­vští­vit lékaře, aniž by ji svědomí bur­co­va­lo, nemluví se o trva­lém pod­vě­do­mém tre­stání sebe sa­ma, o zá­chva­tech depresí, o útě­ku do za­pomnění v alkoholu, o set­ká­ních s bez­dětnými manžely, kteří léta touží po dítěti ─ když si přitom sama uvědomuji, že adopcí bych jim byla udělala ne­smír­nou radost. Kolika utrpení se dalo předejít!

Co se při interrupci zamlčuje