Domů    O nás    Předplatné    Diskuse    Archív    Odkazy    Knihy pro vás    Nově na webu 

Časopis pro rodinu

 Nová čísla

 Mezilidské vztahy

 Sexualita

 Manželství

 Ženy

 Chlapi

 Výchova

 Mluvíme s dětmi o smrti

 Proč je moje dítě jiné?

 Devastují naše děti

 Když naše dítě vyčnívá

 Bez otce

 Moje dítě a tyran?

 Otec a syn

 K čemu je táta

 Jací mohou být otcové?

 Zodpovědné otcovství

 Chvíli neposedí

 Správné maminky jsou přece jiné

 Nosit v srdci

 Křesťanská výchova dětí

 Rozvod a děti

 Doprovázení v dospívání

 Dospívajícím důvěru

 Počítače a mobily

 Počítačová generace

 Umíme je ocenit?

 Rozmazlování dětí

 Výchova k zodpovědnosti

 Zemřelo nám dítě

 Strach ze školy

 Zdraví

 Život a hodnoty

 Duchovní život

 Pro děti


------

Citát z Bible:

Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Fil 2,4 E

------
NAVRCHOLU.cz


Zemřelo nám dítě

V období chřipek Pavlínka najednou nemohla otáčet krkem - asi to má zablokované a za tři dny se to spraví... Nespravilo se. Dětská doktorka nás poslala na vyšetření, na rentgen - a pak si ji hned nechali v nemocnici.
     Pro maminku tam prý neměli místo, tak jsme ji tam museli nechat. Když jsme tam volali, tak nám jen zdůrazňovali, že tam nemáme chodit, protože by ji to rozlítostňovalo." Když jsme tam přesto po čtrnácti dnech přišli - Pavlínka nás už nepoznala...!
     Lékař nám řekl, že má rakovinu na mozku, že se to nedá operovat, v úvahu přichází jen chemoterapie.
     Bylo to pro nás hrozné...

Vynadat Bohu?

Svěřila jsem se kamarádce: jak mohl Bůh něco takového dopustit, když v něho věříme, sloužíme mu - a teď tohle. Ona mi na to řekla: "Tak mu to všechno řekni - a vynadej mu!"
     Jednou večer jsem se zavřela a všechno jsem na Pána Boha chrlila... Nevím, jak dlouho to trvalo, ale najednou jsem sama sebe slyšela, jak Boha chválím, divila jsem se, že už nepláču. Bůh udělal zázrak, dal mi najevo, že o mě stojí a že mě provede i tímto!"

Celé dny v nemocnici

Pak jsem mohla chodit do nemocnice, ale Pavlínka mě nevnímala. Přesto jsem jí - posilovaná Bohem - mohla zpívat, vyprávět pohádky, ukazovat obrázky a ona se někdy skutečně usmála, jako by zareagovala. Mělo to smysl!
     Pak jsme tam zase kvůli naší nemoci nemohli nějakou dobu chodit. V té době Pavlínka zemřela. Když jsme tam přišli, lékař na nás (mimo jiné) vychrlil: "Víte, to si z toho nic nedělejte, ono od prvního dne bylo jasné že umře. Nám to pomohlo, abychom věděli, jaké dávky, jaké terapie používat na dalších dětech..."

Jsme rádi, že žila

I když s námi Pavlínka žila jen osmnáct měsíců, jsme vděčni, že nám ji dal. Ona je teď už v nebi. Vnímáme to jako obrovskou výsadu oproti tisícům maminek, které neměly žádnou naději, byly to jen chodící trosky, stíny. Bůh dává naději, která jde až za smrt.

Citlivější

Dnes po této zkušenosti mnohem citlivěji vnímám bolest lidí. Setkáváme se s lidmi, kteří mají dítě s leukémii nebo jim zemře někdo v rodině. Můžeme se s nimi modlit. Můžeme jim říct, že i přes jejich utrpení Bůh dává pokoj do srdce. Pro mě jako otce to přineslo ovoce: Bůh mi dal citlivé srdce a změnil se můj žebříček hodnot.

-------------

(4 příspěvky)


Číslo na ukázku
Domů