menu
menu

Čtení pro rodinu


 O co nám jde?
 Bible mluví
 Já
 Lidé kolem nás
 Rodina
 Aktuální dění
 Křesťanství
 Pro děti


------

Citát z Bible:

Zůstanete u vchodu do stanu setkávání dnem i nocí po sedm dní a budete držet stráž Hospodinovu, abyste nezemřeli. Tak mi bylo přikázáno."

3M 8,35 E
(Další citáty)

------

Ethos, číslo 2001/4

Bože, uzdrav mě! (3)

Nemoc! Zkušení lékaři jsou bezradní a neví, co dál.

A co na to Bůh? Proč jsem nemocný? Může mě uzdravit, i když z lékařského hlediska naděje neexistuje?

Myšlenka uzdravení na základě víry byla v posledních třech stoletích z myslí mnoha křesťanů vytlačena. Přispěl o k tomu osvícenství v 18. století a tzv. "liberální teologie". Ta prohlásila zázraky uváděné v Bibli za historicky neprokazatelné, v podstatě jako by se nestaly a tím se duchovní horizont mnoha křesťanů zúžil.

Když muž přijde do let...(14)

Ze dne na den ho popadne mladické počínání a zamiluje se do nějaké blondýnky. Rychlé setkání ho rozžhaví. Jeho třeba pětadvacetileté manželství je teď momentálně bez jiskry a on sám je trochu unavený. Přesto ukvapeně dospěje k závěru, že žije bez lásky.

V této fázi vsadí muž do hry všechno: zaměstnání, pověst, děti, manželství. Nejvíce postiženou je manželka.

A milenka? Ta je na tom podobně: «Nezneužil mě jen? Nebylo to jen nouzové řešení nebo náhražka?» Nezůstane nakonec také sama, ponížená, opuštěná?

Z úvodníku

Nedávno mi dosloužil harddisk na počítači. Není to nejhorší, co se v životě může stát. Přežili jsme horší věci. Možná si pomyslíte: "Hlavně zdraví." To je pravda, ale jsou situace, kdy člověk ztratí i zdraví. Už jsem také slyšel: "Hlavně že zůstal na živu!" A co pak?

Považuji za ohromnou Boží velkorysost, že pokud jsme naživu, dává nám vždycky možnost vstát a jít dál. A to, co nás cestou potkává, slouží jen k tomu, abychom se znovu zamysleli nad tím, co je důležité. Já už vím, že je důležité zálohovat data z počítače. Ti, kdo měli autonehodu, jsou také jiní, než byli před ní.

Když člověka dostihnou v životě vlastní chyby, možná nedbalost minulosti, je důležité nerezignovat, ale vstát a jít dál. Člověk se při tom zamýšlí, na čem vlastně záleží. Je důležité být připraven na setkání s Bohem - může to být nečekané - proto důležité přípravu neodsouvat. A je nesmírně cenné, že v nebi to nebude jako loterie, kdo se tam dostane a kdo ne. Bůh dal svého Syna, aby každý, kdo v něho věří, (zdůrazňuji: každý, kdo v něho věří) měl věčný život.

Neutíká nám něco důležitého mezi prsty, my cítíme, co bychom měli udělat, ale jen to odsouváme - u někoho to možná znamená věnovat se více manželce a dětem, navštívit někoho staršího, za někým zajít, něco dát do pořádku, konečně se dát do čtení Bible, odhodlat se jít mezi věřící lidi, do prostředí, o kterém vím, že bych tam měl být, že Bůh ode mě něco žádá - a já to odsouvám, protože jsou tisíce jiných maličkostí, kterým dávám přednost, protože se dají vyřídit jednoduše, rychle - ale je jich příliš mnoho.

Každý z nás máme něco, na co spoléháme, máme něco, o co se opíráme, možná je to banka, ve které máme peníze, politická strana, zaměstnání, rodina, kontakty, přítel, děti, láska... Mám za to, že to všechno může jednou selhat - jako ten náš počítač. A život půjde dál. O co se budeme opírat potom? Budeme tápat a zoufale hledat nějakou oporu, nebo víme, že vždy pro nás existuje něco, někdo, kdo nezklame. Bůh jako osoba, jeho vztah vůči nám, je něco, co se němění (Malachiáš 2,6) a co je naprosto spolehlivé a neselže, i když selžou lidé, já sám, technika nebo jiné věci, které považujeme za stabilní hodnoty.

Vyčnívat nebo splývat (10)

Člověk s dominantním charakterem si razí cestu přes překážky jako parní válec. Jak ho zabrzdit. Práce, kterou koná, je většinou dobrá. Ani píle mu nechybí. Žádná námaha pro něho není příliš velká. Ale rozčiluje mě to, že si nic nenechá vzít, a také mi vadí způsob, kterým druhé ovládá.

Dominantní osoby reagují velmi citlivě na kritiku.

V pozadí bývají pocity méněcennosti.

Dnešní křesťan se sklony k dominantnímu chování by měl mít pevný důvěrný vztah s někým, kdo by ho upozorňoval na jeho chyby v chování.

Chtěl jsem skončit (17)

...Ten člověk mi vyprávěl hodně ze svého života a nakonec prozradil: «Chtěl jsem se vším už skončit, a proto jsem si lehl na silnici. Ale pak se objevilo několik děvčat a ty mě jen tak odvezly domů.» Potom srdceryvně plakal a byl rád, že ještě žije.

Izrael - archeologické nálezy (18)

Skoro každý kámen ve Svaté zemi svědčí o jeho tisícileté biblické historii.

Ignorance a arogance Palestinců:

«Jak víte, že váš chrám stál tady na území Skalního dómu?»

«Je dokázáno, že první chrám je výmysl, i druhý chrám patří do sféry výmyslů.»

«Neexistuje žádný důkaz, že by na tomto místě kdy v minulosti stál židovský chrám. V celém městě neexistuje ani kámen, který by dokazoval židovskou historii.»

Díky areologickým vykopávkám se pod vrstvou popela se našly zbytky jedné ženy vedle římského kopí. Němý zbytek zoufalého boje v Jeruzalémě.

V roce 1969 se podařil jedinečný nález: do obrovského kamene je vytesáno: «K místu pro trubače...» (aby ohlašoval začátek případně konec soboty).

Jak jsi jen mohla...? (24)

Jak zareagujete, když vám někdo svěří, že má AIDS?

Ježíš si při setkání z cizoložnicí počínal jednoznačně: Její čin označil, jak se patří: je to hřích. Vydal jasný příkaz: "Už nehřeš!"

Jak blahodárně působí, když víme, že Ježíš zná všechno, i naše nejtemnější tajemství, a přesto nám jde naproti s otevřenou náručí.

Vydržet (26)

Vytrvat je nesrovnatelně těžší, když se jedná o dlouhotrvající krize, než když jednou za čas uděláme nějaký «velký skutek». V takových obdobích je to opravdu životní úkol.

Jedné kamarádce zcela nečekaně zemřela její skoro tříletá holčička. V dopise mi píše:

«Víš, v mnoha věcech Bohu nerozumím a věřím, že mě to nemusí drtit. Chci čekat, dokud mi odpověď nedá Bůh. A pokud to nebude tady, tak tam jednou v ráji, mi to řekne tváří v tvář.»

Číslo na ukázku
Domů

2001/4 Ethos 2001/4