menu
menu

Čtení pro rodinu


 O co nám jde?
 Bible mluví
 Já
 Lidé kolem nás
 Rodina
 Aktuální dění
 Křesťanství
 Pro děti


------

Citát z Bible:

Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:

Zj 3,7 E
(Další citáty)

------

Ethos - číslo 2002/4


Budoucnost Izraele

Prorocké texty a současné politické výroky.

Napoleon I. před dvěma sty lety během svého tažení na Blízký Východ prohlásil: ,Světové dějiny se nebudou rozhodovat na Západě, ale na Východě!" Tím potvrdil biblické proroctví, aniž by si toho byl sám vědom.

Mezitím se Jeruzalém pro tento svět stále více stává předmětem hněvu.

"Problém Jeruzaléma je politicky neřešitelný. Rozhodne se v den posledního soudu." Peter Scholl-Latour.

,Arafatova strategie spočívá v užírání území židovského státu.

Je překroucené zpravodajství našich médií už cílená příprava na to, aby se Izrael zase stal obětním beránkem světa a aby se na něho zaměřila nenávist všech národů? Potom však už chybí jen krůček k tomu, co prorokuje Zachariáš: ,Shromáždím k Jeruzalému do boje všechny pronárody...

Budoucnost Izraele má obrovský význam! Jeho cílem je - po katastrofálním selhání všech společenských systémů - být požehnáním pro celé lidstvo:

,I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: ,Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.' Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma." (Izajáš 2,2-3).

nahoru


Etika nebo boj o přežití?

Jaká je etika evoluční teorie? - To, co umožňuje přežít, je boj o přežití, který umožňuje přežít tomu, kdo je nejlépe přizpůsoben, kdo je nejsilnější. Proto slabší musí umřít ve prospěch silnějšího.

Kategorie ,dobro" a ,zlo" nemohou mít v evolucionismu místo, ale jen to, co podporuje nebo brání přežití.

Většina všech evropských filozofů není tedy ve svém myšlení - pokud jde o otázku etiky - důsledná. Jejich vědecké zázemí tvoří sice evoluční teorie, ale základ jejich etiky a jejich praktické jednání vychází buď vědomě nebo nevědomě z Bible nebo má rysy křesťanské morálky, protože tito filozofové vyrostli na křesťanském Západě.

Evoluční teorii domyslelo důsledně až do konce jen velmi málo filozofů a politiků, jako byl Karel Marx, Friedrich Nietzsche nebo Adolf Hitler. Chce-li někdo vyvodit z evoluční teorie etiku, pravidla pro spořádané a přátelské soužití lidí, narazí na nepřekonatelné překážky.

Jak je vidět, odpověď na otázku etiky a morálky z evoluční teorie nedostaneme. Samo přežití silnějšího nemůže být základem naší etiky.

nahoru


Rozmazlování -

spolehlivá cesta k tomu, aby dítě nebylo schopné samostatného života

Výchova je v krizi. Mnoho rodičů je hluboce nejistých a nevědí, jak se mají vůči svým dětem chovat.

,Víte, já už na své děti nemám žádný vliv," slyší učitelé, kteří si stěžují na špatné chování žáků. Teorie antiautoritativní výchovy, která se ujala v šedesátých letech, ztroskotala. Přesto je dnes běžné, že se děti nechávají, ať si dělají, co chtějí.

Rodiče mají strach, aby své dítě neztraumatizovali, když mu stanoví jasné hranice nebo mu něco zakážou. Zaměstnání zabírá otcům ale i matkám tolik času, že nemají kdy se věnovat dětem. Pak mají nečisté svědomí, hýčkají je a snaží se tento nedostatek kompenzovat hmotnými věcmi. Snad všichni rodiče si přejí, aby jejich děti byly šťastné a vyrostli z nich spokojení dospělí lidé.

Naivně si mnozí myslí, že štěstí závisí na tom, nakolik se nám daří uspokojovat naše přání. Bláhově mají za to, že ideální prostředí, úspěch, krása, inteligence, peníze a vliv přinesou šťastný život.

Do našich dětí se hluboce vrývá to, co si myslíme sami o sobě, co děláme a o co usilujeme. Je cesta, kterou jim takto ukazujeme, opravdu cestou ke štěstí?

Učitelé to budou mít stále těžší, aby dostáli svému poslání. Od žáků nesmí nic vyžadovat, ale mají nést odpovědnost za to, když oni dostávají špatné známky a ve vyšší třídě neprospívají.

nahoru


Záplavy vody a plameny ohně

Autorka Simone Kathrin Wollmannová má 36 let, je vdaná, matka čtyř dětí. Před několika lety onemocněla oboustrannou rakovinou hlasivek; tato zvláštní forma se obvykle vyskytuje jen u mužů-kuřáků nad 40 let, a proto ve fakultní nemocnici vzbudila velkou pozornost. Průběh její nemoci je od začátku dokumentován na videu, nikdo nemůže popřít Boží působení.

Konečně jsme docestovali! ... Teprve před několika hodinami nás jako poslední z celé skupiny ubytovali ,na konci světa". Dokonce jsem se už obávala, jestli jsme se nestali obětí nějakého únosu a jestli se dříve či později neprobudím někde v harému.

Co vlastně chci tady na druhém konci světa, daleko od vlasti, kdy jsem se sama okradla o poslední zbytky jistoty? Neslyšně za mnou vychází na balkon manžel. Jako ochránce zachycuje jeho paže moje příliš štíhlé tělo. Vědomí, že mě vezme opravdu šetrně, mi poněkud dodává uvolnění. Sama bych se asi brzy křečovitě zkroutila, protože vím, že se nedokážu plně ovládat. s úlevou jsem se opřela o svého muže, ráda, že se touto džunglí citů nemusím potácet sama. Po tváři se mi kutálejí první slzy. a tolik se bojím pláče, protože vzlykání působí v krku nevýslovné bolesti.

...Když okolí zjistilo, že chodím v doprovodu dvou mužů a čtyř(!) dětí, sklízela jsem - na rozdíl od nás doma - dobromyslné pohledy. Zřejmě k tomu přispívaly i moje dlouhé šaty a šála, kterou jsem zakrývala svůj krk. Možná jsem byla - jak se zdálo - muslimům sympatická také proto, že jsem všechno vyřizovala tichým šepotem (rakovina mi můj hlas už úplně ,rozežrala") přes svého manžela.

Plamen tě nespálí... Další zázrak jsem prožila sama pro sebe: Poslední velká láhev s lékem byla pořád v ledničce. Od okamžiku, kdy mi hodná letuška v letadle nabídla první občerstvení, se mi daří polykat bez bolestí. Chránila jsem si toto neuvěřitelné tajemství, protože po všem tom utrpení posledních měsíců se mi to zdálo najednou tak fantastické. Chce mi Bůh tímto darem ukázat, že má radost z mého zrníčka odvahy, když jsem podnikla takové vratké a poněkud rozpustilé kroky víry?

nahoru


"Čím vidíme Boha většího, tím více budeme mít síly podívat se do očí životním zkouškám. a naopak, čím bude náš Bůh menší, tím pravděpodobněji nás porazí, když nás zastihne něco nepříjemného."


"...Žijeme ve světě, kde se není o co opřít. Svět se nedá zastavit. Mnoho rozhodnutí už nejsme schopni v tomto světě demokratickými prostředky kontrolovat... Když lidé nevědí, co dělat, mají sklony následovat krysaře: cesta od oblíbenosti k tyranii je velmi krátká.

Ralf Dahrendorf

nahoru


Balvany bolestí

Všichni máme svá trápení - úsměvy jsou zkřivené, člověk neumí projevit ani prožít cit; proto, aby nepociťoval bolest, raději otupěl a necítí nic - bolest svou ani cizí, nechce být ,měkký" - ale v důsledku toho se často neumí ani radovat a prožívat něco příjemného a krásného!

Ve snaze ubránit se dalším zraněním a bolestem si člověk obléká neprůstřelný skafandr, kde se schovává před novými bolestmi, ve kterém však není plně schopen vnímat ani nic dobrého a krásného.

Matka působila Zdeňkovi nesmírné utrpení už od dětství. Dospělý Zdeněk matku nenávidí pro všechno zlé, co mu v životě, zvlášť v dětství udělala, ale také cítí, že je k matce připoután jako by železným řetězem a není schopen se ho zbavit, ani když se ožení a odstěhuje z domu. Nikdo z jeho známých a přátel netuší, čím si prošel, co prožil. Zdeněk o tom mlčí.

Druzí lidé si o něm myslí: ,On je takový ušlápnutý, má deprese, neschopný, po něm nemůžeš nic chtít." Zdeněk sám se s tímto hodnocením ztotožňuje, vždyť mají pravdu; okolí ani on sám netuší, že řešení je dostupné. Uvnitř je plný bolesti, ale nemá jiné východisko, než aby se s tím naučil žít, a tak žije s nevyřešenou bolestí. Aby se vyhnul dalším zraněním ze strany lidí, kteří na něm vidí, že je poznamenaný, raději se vyhýbá všem lidem, nikam nechodí a jen sedí doma se svými představami a psychologickými knihami.

Prožít vysvobození! - Jak? Svléknout skafandr!

Jakým způsobem se dá zbavit ... hříchu? Odpuštěním. To platí pro hříchy, kterých se druzí dopustili na mně (těm mám odpustit) - i pro hříchy vlastní (ty mám vyznat a prosit Boha, aby mi je odpustil).

...

Ten Zdeněk, jak jsme ho popisovali na začátku, dnes není odepsaný, není trvale depresivní, ušlápnutý, po kterém nikdo raději nic nechce. Pod padajícími maskami, praskajícími krunýři se objevuje krásná osobnost, která má druhým co dát, která umí komunikovat, umí druhé obohatit, potěšit. Je ochotný pomáhat nést břemena druhých, rád navazuje vztahy, umí důvěřovat a nebojí se. Konečně se blíží originálu, je sám svůj, je vlastní osobností, kterou nyní utváří Bůh: člověk s perspektivou.

nahoru


Jak hledat partnera - Izák a Rebeka

Jak Bůh připravuje (k) manželství

Role rodičů: Abrahamovi záleželo na tom, koho si jeho syn vezme za manželku. Vystupuje zde jako zodpovědný otec, který ví, co je pro jeho syna životně důležité. Jedná se o Izákovu nevěstu a podniká velké kroky, nelituje peněz, námahy pro to, aby v této oblasti udělal to nejlepší, co je v jeho silách. Je to důležité i v dnešní době.

Mnoho dnešních dětí, promiňte, dospívajících mladých lidí, si stěžuje, že rodiče jejich všední starosti nezajímají, jediná jejich starost je, aby měli dobré známky a neudělali někde nějaký průšvih nebo rodinnou ostudu. o běžné starosti se nezajímají, ale když se jedná o závažná životní rozhodnutí, tak by to nejraději udělali za ně.

Jaká by měla být? ...

Kde se mladí setkávají? ...

Modlitba

Půvabná...

Na čem nejvíc záleží... Celý článek

nahoru


Hlas ve tmě

Konečně se Ráchel dostala na křižovatku, kde odbočovala z hlavní cesty. Právě zaduněl hrom. Ráchel se zmocnila panika. Teď by dokonce raději uvítala i Benovy posměšné poznámky. a nečíhá tam mezi stromy někdo, kdo na ni v příštím okamžiku vyskočí? Ráchel se snažila strach v sobě překonat a přidala do kroku. Vždyť domů to nemá už daleko... v tom přes svištění větru a deště slyší hlas...


Číslo na ukázku
Domů