"">
menu
menu

Čtení pro rodinu


 O co nám jde?
 Bible mluví
 Já
 Lidé kolem nás
 Rodina
 Aktuální dění
 Křesťanství
 Pro děti


------

Citát z Bible:

A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit."

Mt 21,22 E
(Další citáty)

------

Obsah čísla 2004/1

Úvodník

Úvodník o tom, co držíme, co drží nás, a jak to pustit

Můj otec

Jaký je váš otec? Je dokonalý? Jakého můžete mít otce?

Žít dlouho, ale nebýt starý

Ve třiceti se rozhoduje, jaký budu ve stáří.

Ocenění jako cesta k srdci

Ocenění povzbuzuje a otevírá srdce. Lidé (zvlášť děti) doslova rozkvétají, když slyší ocenění a pochvalu.

Jak se dostat do nebe?

Jak se dobře vypořádat s tím, co bude po smrti.

Dospívání: rovnováha lásky a hranic

Co mladí zoufale potřebují od svých rodičů, je ...

Osvobozující odpuštění

Většina psychicky nemocných lidí žije s neodpuštěnými - často i nevědomě - duševními zraněními, už nežijí, jen...

Překážka

Příběh pro děti z afrického prostředí o ženě, která toužila jít dál, chtěla porozumět, chtěla něco skvělého prožít - v duchovní oblasti, ale nemohla. V cestě jí stála překážka - byla skvrna v její minulosti. Nakonec byla ochotna udělat i velmi nevšední čin, jen aby překážku odstranila!
"Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." 1. Janův

autor: Patricia St. John
Ethos, 2004/1, strana 30


Z úvodníku

Pusť, co stejně nemůžeš udržet, abys získal něco, co nemůžeš ztratit.

Naše Danielka našla venku kamínek, který se jí líbil. Zvedla ho, že si ho vezme domů. Chodili jsme ještě po městě, na návštěvu, dokonce si musela svlékat bundu, v obchodě dostala šáteček... a když jsem jí po hodině a půl doma pomáhal vyzout boty, zjistil jsem, že kamínek pořád ještě drží v ruce.
"No dobře," usmál jsem se sám pro sebe, ale jak jednodušeji by se jí všechno dělalo, kdyby si ho s sebou nebrala nebo ho dala aspoň do kapsy. Když si oblékala kabátek, když jedla šáteček, pořád si ho překládala z ruky do ruky - ale nepustila ho! Už delší dobu si uvědomuju, že jsou věci v mém životě, kterých se pevně držím, a myslím si, že je nemůžu pustit, protože jsou důležitější než Danielčin kamínek. Pustit je by znamenalo konec mých jistot, mého bezpečí, někdy dokonce konec smyslu mého života.
Držíme tolik věcí, máme plné ruce, a proto nemůžeme přijímat to, co nám Bůh dává.

autor: Jan Vopalecký
Z časopisu Ethos 2004/1, strana 2


Číslo na ukázku
Domů