menu
menu

Čtení pro rodinu


 O co nám jde?
 Bible mluví
 Já
 Lidé kolem nás
 Rodina
 Aktuální dění
 Křesťanství
 Pro děti


------

Citát z Bible:

Ono ‚ještě jednou‘ ukazuje na proměnu těch věcí, jimiž lze otřást, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, jež jsou neotřesitelné.

Žd 12,27 ČSP
(Další citáty)

------

Číslo 2004/2

Úvodník

Rozhodují okolnosti rozhodují o nás nebo rozhodujeme my o okolnostech?

Já a můj syn

Co všechno by otec měl předat svému synovi? Jak to má dělat? A co když mu to nedá? Co když to otec sám nemá? Co když se syn hroutí  pod otcovými nároky? (příloha)

Jak myslíš, tak cítíš

Naše obavy, lhostejnost, žárlivost nebo necitlivost nejsou jen neměnnou součástí našeho charakteru. Jak můžeme ovlivnit své pocity? (str. 3)

Milionář nebo žebrák?

Jako křesťané máme obrovské bohatství, ale chováme se jako žebráci. (str. 6)

Co když je to pravda?

Spoustě zpráv kolem sebe nechceme věřit, snad nejsou pravdivé. Ale co když přece? (str. 9)

Ze smrti do života

Pohoda nedělního odpoledne. Píše se rok 1942. Někdo zvoní... Gestapo si patnáctiletého chlapce odvádí na vojnu, kde se má stát členem popravčího komanda. Úpěnlivě volá k Bohu... Nakonec vraždit nemusel. (str. 10)

Žalm 23

Osobní pohoda, když si přivlastníme skutečnost, když na vlastní kůži prožijeme, že Hospodin je můj pastýř (str. 12)

Z říše květin

Nádherný druh kaktusu: Selenicereus grandiflorus (str. 14)

Posvěť se jméno tvé

Posvětit, zasvětit znamená vyčlenit pro nějaký účel. Rodinu, peníze, auto, některé nádobí, knihy - to všechno posvěcujeme, a Boží jméno? (str. 16)

Historie Bible

Začínáne u klínového písma, uměl Mojžíš psát? Na co se psalo? Jak vznikala Bible (str. 17)

Island

Čím přitahuje ostrov kdesi daleko na severu? Hlavně svou fantastickou přírodou... (str. 22)

Ježíšova smrt

Co pro nás znamená Ježíšovo utrpení a smrt? Vysvobození - Jaké? Od čeho? (str. 26)

Tajemný lístek

Jussuf uteče s kamarádem z domova. V jednom přístavu najde kousek papírku, který mu dlouhou dobu dodává naději a nakonec ho zachrání. Příběh pro děti (str. 28)



Úvodník

Začal jsem si udržovat pořádek na stole. Když jsem dřív začal něco dělat a během dne práci nedokončil, pomyslel jsem si: "Zítra to dodělám, nechám si to tady, abych nemusel dlouho hledat, kde jsem skončil, a také abych pro spoustu různých činností nezapomněl, co bych měl udělat jako první.

   Výsledkem bylo, že se mi na stole hromadily hromádky papírů, kde každá znamenala nějakou práci, povinnost, a vždy zvítězila ta, která včera zůstala nahoře. Když jsem přišel ke stolu, zavalil mě pocit, že toho mám moc, a snažil jsem se vybrat činnost, která byla nejpříjemnější, nejrychlejší.

   Občas se mi stávalo, že jsem z té spousty činností (hromádek papírů) byl roztěkaný, nervózní, snažil jsem se pořád něco dělat - vlastně sám před sebou předstírat, že něco dělám - ale byla to jen maska, abych zakryl nepořádek sám v sobě.

   Jak se mi osvědčilo udržovat si na stole pořádek? - Ještě to není tak dlouho, abych to mohl hodnotit z dlouhodobého hlediska, ale už vidím, že jsem byl vlečen hromádkami papírů, které rozhodovaly o mně. Když teď odcházím od stolu, nechávám si tam jen malý papírek, kde mám poznámky o tom, co je třeba dělat, ale už o mně nerozhodují hromádky, dnes já rozhoduji o hromádkách. A právě v tom je ta pointa: kdo rozhoduje? Já o hromádkách nebo hromádky o mně? Jinými slovy: okolnosti o mně nebo já o okolnostech?

   To platí i v jiných oblastech života. Jestliže se nechám ovládat tlakem okolností, povinnostmi, věcmi, které spěchají, pak postupně ztrácím vliv na svůj život. A snadno se může stát, že na důležité věci vůbec nedojde - prostě dospějeme k přesvědčení, že na to není čas, že to nejde, vždyť druzí taky...

   Vnímám to jako svůj každodenní boj: unikat tlaku okolností, vymaňovat se z vleku - a rozhodovat sám o tom, co je důležité, co doopravdy chci. Jinak totiž člověk snadno podlehne marnosti, stane se hnaným kolečkem v soukolí, nemá na celou mašinerii života vliv. Ale Bůh nechce, abychom žili s pocitem marnosti, který má za následek, že člověku pak na ničem hodnotném nezáleží: "Nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli..." (Efezským 4,17-19)

   Marnost na první pohled nevypadá zle, ale vede k žalostným koncům. Bůh nás chce vysvobodit z marnosti, z područí stereotypu, chce nás vést sám, svým Duchem (Římanům 8,14). Člověk vedený Bohem, jeho Duchem, už nemusí být vlečený jako otrok, který nemá úniku, ale je vedený - Bůh ukazuje cestu, a přitom nechává svobodu, u každého kroku záleží na nás, jak se rozhodneme - a bývá těžké to svobodné rozhodování, protože nás stahuje pocit, že ve stereotypu se cítíme bezpečněji. Bůh nás však chce vyvést z marnosti stereotypu a povzbuzuje: "Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku (tzn. z marnosti) a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích (Římanům 8,20-21).
autor: Jan Vopalecký
Z časopisu Ethos 2004/2, strana 2


Číslo na ukázku
Domů