Pustíte se do práce, do něčeho, u čeho vnímáte, že vás k tomu vede Bůh.
Ale pak se objeví překážky. Něco se nepovede, nemáte jistotu, jestli to zvládnete finančně, dosavadní pomocníci se vytratí, někdo řekne, že to nemá cenu, a my začneme mít pochybnosti.
Ještě chvíli vydržíme, ale motivace se vytrácí a nakonec toho necháme.
Židé, kteří se cca roku 539 vrátili z babylonského zajetí, začali na příkaz perského krále Kýra obnovovat chrám.
Nadšeně se dali do práce.
Ale brzy se objevily problémy, lidé kolem tomu nefandili, odrazovali je, zastrašovali, mařili jejich plány nebo je přemlouvali, že to nemá cenu. Židé to nějakou dobu snášeli, ale zanedlouho neměli sílu odolávat, přestalo je to bavit. Proč by se měli nechat otravovat? A stavby opravdu nechali.
Místo toho se začali každý starat sám o sebe. Zvelebovali svoje bydlení, podnikali a užívali si. Ani to však nebylo bez problémů, prostě se jim nedařilo. Když něco zaseli, sklidili málo, podnikání moc nevynášelo a Bible dokonce říká, že i když se najedli, tak měli hlad.
Tak to trvalo asi dvacet let.
Nezlikvidoval nepřátele, ale poslal své proroky. Ti neřekli, že by se měli postavit proti králi a tvrdohlavě si postavit svůj chrám. Kdepak.
Napřed jim Bůh dal najevo, že se odklonili od Boha a mají se k němu vrátit (Za 1,3).
Návrat k Bohu, hloubka osobního vztahu a porozumění s Bohem bývá nejdůležitější věc a často největší problém (který ovšem není hned vidět), proč nás překážky zastavují a proč neděláme, co by se Bohu líbilo.
Proto je třeba začít návratem k Bohu
Židé viděli překážky větší, než ve skutečnosti byly. Z Božího pohledu nebyly důvodem, aby přestali na stavbě chrámu pracovat. To jen lidé usoudili, že snad není „vhodná doba“ na stavbu chrámu.
Bůh jim dal najevo, ať se na nevhodné podmínky nevymlouvají.
Nikdo jim stavbu chrámu nezakázal, prostě jim jen kladli do cesty překážky a oni neměli dost kuráže nepřátelům odolávat.
Na stavbu chrámu prostě rezignovali. Příliš rychle to před překážkami ze strany nepřátel vzdali. Místo toho si dělali svoje věci a Boží dům chátral.
Naše osobní starosti a zajištění nejsou Bohu lhostejné. Chce, abychom s ním o nich mluvili (Filipským 4,6) a slibuje, že se postará (Žalm 37,5).
Uvědomujete si něco, co vám brání, abyste pokračovali v tom, k čemu vás Bůh povolal.
Přesto jim všechno je Bůh ujišťuje: „Já jsem s vámi!“ Nepotrestal je, dal jim najevo, že není proti nim! Jen jim řekl, co se mu nelíbí a co by měli dělat.
A oni se opravdu dali do práce a chrám dokončili. Trvalo to čtyři roky.
Příběh tehdejších Židů je inspirací pro nás, jak překonávat překážky
Jan Vopalecký, srpen 2026
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!