Citát z Bible:
Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt." Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."
L 22,33-34 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Být slavný není k zahození. A co teprve mít Boží slávu? Boží sláva se ukazovala, když si lidé nevěděli rady a Bůh zachraňoval, ale na druhé straně umí Boží sláva také usmrcovat. Jindy se zase ztratí, jako by ani neexistovala. Zdá se tak nevypočitatelná!
Je jisté, že ji člověk nemá – postrádá ji. Přitom po ní tolik touží. A potřebuje ji!
Pán Ježíš ji člověku dává: „Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim...“
Boží sláva vynahradí všechno naše prahnutí po lidské slávě. A povznáší nás nad všechnu hanbu a hanobení.
Na jedné straně musí být Boží sláva něco slavného, velkého, co stojí za to! Ale nevíme přesně, co to je. Víme jenom, že ji všichni lidé postrádáme (Ř 3,23) Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu. (Římanům 3,23), chybí nám, život bez ní je jenom napůl (2K 4,17 To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy. (2. Korintským 4,17); Ř 8,18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena. (Římanům 8,18) ).
Poprvé se Boží sláva ukázala v situaci, kdy lidé měli hlad – samozřejmě Izraelci, jak jinak. Mojžíš je chlácholil: „Zítra uvidíte Boží slávu.“ V lidech zatrnulo: „My si tady stěžujeme, naříkáme a Bůh chce ukazovat svou slávu – to bude průšvih!“ Nebyl. Lidé ještě nevěděli, co je to Boží sláva. V tomto případě se Bůh slitoval a lidem na poušti dal k jídlu křepelky a manu. Boží sláva se zjevila jako něco milostivého a přitom mocného.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Bůh tím vyjádřil: „Já o vás vím, starám se o vás, nezapomněl jsem na vás. Mám pro vás řešení. Jsem mocný a zvládnu každou situaci. Chci, abyste si to zapamatovali i do budoucna, budete to potřebovat!“ To ještě netušili, že budou tou pouští putovat čtyřicet let.
Boží sláva může i pro nás znamenat výzvu: „Nemusíte si stěžovat, důvěřujte Bohu, nebojte se, on se postará!“ Vidíte ten kontrast mezi tím, když se člověk stydí a když Bůh odhaluje svou slávou?
Další zmínka o Boží slávě vypadá jinak. Mojžíš odešel na horu a Bůh mu tam předával zákon. Hora se třásla, kouřilo se z ní, blýskalo se a lidé se chvěli strachy: „My se bojíme, Bože, vyřiď to jenom s Mojžíšem. Nic po nás nechtěj!“
Zde se Boží sláva projevovala jako ohromná přírodní síla, která má moc zasáhnout a ničit. Podobně se projevila, když se proti Mojžíšovi postavili Kórachovci (Nu 16), tehdy se země rozevřela a vzbouřenci za živa spadli přímo do pekla. Takhle by Boží slávu nechtěl prožívat nikdo!
Mojžíš na Boží pokyn nechal udělat truhlu smlouvy s Hospodinem (technicky vzato to byla dřevěná bedna potažená zlatem). Pak na ni sestoupila Boží sláva. Kouř, oheň, všichni viděli, že mocný nejvyšší Bůh sestupuje mezi lidi – zase Izraelce, jak jinak.
Po několika staletích, když už měli Izraelci poušť za sebou a bydleli ve své zemi, začali se starat o své věci a na Boží truhlu, jeho slávu ale i na něho samotného zapomněli. Bůh se jim chtěl připomenout, a tak na ně poslal nepřátele, Pelištejce. Když byli v první bitvě Izraelci poraženi, vymysleli, že do další bitvy vezmou s sebou Boží truhlu. Tu, na kterou kdysi sestoupila mocná Boží sláva. Ale ouha, Izraelci byli znovu poraženi a Pelištejci jim truhlu smlouvy ukradli. A nic se jim nestalo! Jak to? To už Boží sláva nefungovala? Prostě odešla.
Pelištejci postavili truhlu do chrámu svého boha Dágona. Druhý den zjistili, že izraelská truhla se ani nehnula, ale socha Dágona nestojí vedle ní, ale leží před ní, jako by se jí klaněla. To byl projev Boží slávy, že?
Jak to je tedy s Boží truhlou, s Boží slávou? Když ji lidé nerespektují, jednou kvůli ní lidé umírají, a jindy se skoro nic neděje. Je Bůh nevypočitatelný a funguje jenom někdy? Kdy?
Bůh říká, že svou slávu nikomu nedá. Není na prodej. Boží slávu zato pocítí všichni, kdo ji respektují. Mohou s ní počítat jako s něčím, co zachraňuje. Na druhé straně nerespektovat Boží slávu znamená soud.
Lidé Boží slávu postrádají – a přitom ji potřebují! U většiny se to projevuje tak, že se ženou za vlastní slávou. To je ale marnost. Boží slávu lze získat zadarmo. Pán Ježíš říká Martě těsně před vzkříšením Lazara: „Budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu!“ (Jan 11,40)
Později se Ježíš modlí za ty, kdo v něho uvěřili: „Otče... slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim... chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu.“ (Jan 17,22.25)
Tam už se věřící lidé nebudou za nic stydět, protože všechno bude odpuštěno, staré, temné věci se nebudou připomínat, nebudou bolet, ale všechno naplní obdiv a Boží sláva.
Boží sláva na nás neznamená, že se nám budou lidé klanět. Bible říká, že je to nesmírný poklad uložený v nás křehkých lidech, aby bylo patrné, že ta nesmírná Boží moc je Boží a není z nás (2K 4,7). Nevím, jakým způsobem to funguje, ale naše těžkosti, kterými v životě procházíme, jednou vystřídá věčná Boží sláva (2K 4,17).
Když se podívám na svůj život, na životy těch, komu na Boží slávě záleží, obdivuji Boha i jeho slávu. Je neuchopitelná, nepopsatelná, nedá se schovat do nějaké krabičky. Má nevyčíslitelnou cenu. Takovou, že stojí za to, abychom do ní investovali všechno, co jsme a máme. A jinam neinvestovali.
Jan Vopalecký, červen 2023
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!