Bůh stojí vedle vás a vy ho nevidíte

Bůh vyvedl Izraelce z Egypta, udělal s nimi několik velkých zázraků, ale když se zanedlouho ocitli bez vody, začali reptat. Sám Mojžíš dostal strach, aby ho neukamenovali.

Bůh na to reaguje slovy vystrašenému Mojžíšovi, že udělá zázrak: „Hle, postavím se před tebou tam na skále na Chorebu. Udeř do skály, vyjde z ní voda a lid bude pít.“ (Exodus 17,6).

Dost nenápadná je poznámka, že se na tu skálu postaví sám Bůh. Nejen, že se najednou zázrakem objeví voda, ale bude tam stát Hospodin.

Potřebovali hlavně Boha, ne vodu

Když se na situaci podíváme z blíže, dojde nám, že Izraelci potřebovali především ne vodu, ale Hospodina. Oni však vypadali, jako by jim stačila voda − a Boha snad jako by nepotřebovali.

Když se v našem životě objeví překážka, máme tendenci zaměřit se především na to, jak vyřešit problém. Ale dnes stejně jako tehdy platí, že potřebujeme především Boha. Voda, peníze, zdraví a cokoli dalšího je jen cesta, kterou nás Bůh chce přivést k tomu, abychom mu důvěřovali.

Zaujatost Izraelců na vodu pokračuje dál. Nabrali si vodu, napili se, a přitom to považovali za samozřejmost.

Zejména nepostřehli, že na té skále stál Hospodin. Kdyby si ho všimli a nějakým způsobem mu vyjádřili vděčnost, mohlo to posílit jejich důvěru i pro další cestu.

Nejsme někdy tak zaujati svými potřebami, že Boha, který nám je nablízku a jde nám na pomoc, ani nepostřehneme?

Jejich otázka zněla: „Je s námi Hospodin, nebo není?“ Právě ho na vlastní kůži prožili − zázrakem od něho dostali vodu − ale vůbec ho přitom nepoznali. Nevšimli si ho, a tak se dále probíjeli sami.

Kolik starostí, nervů, nespokojenosti si mohli ušetřit, kdyby se pořádně podívali. Viděli by, že Bůh s nimi opravdu je, a mohli se na něho pokojně spolehnout i do budoucna.

Jiná varianta příběhu

Možná ten příběh probíhal trošku jinak, možná ta otázka „Je s námi Hospodin, nebo není?“ zazněla ještě předtím, než dostali vodu.

To by znamenalo, že když se ocitli bez vody, celé to reptání začalo otázkou: „Je vůbec Bůh mezi námi?“ Zdálo se jim, že není. Proto se neptají Hospodina, neprosí ho o vodu, ale oboří se na Mojžíše.

Ale Mojžíš vodu nemá. Mojžíš je jen prostředník k tomu, aby jim Bůh dal vodu.

Někdy mylně hledáme východisko u lidí, kteří nám nemohou pomoct?

Kdyby se z velkých Božích skutků před odchodem z Egypta a po něm naučili Bohu důvěřovat, i tentokrát by se obrátili přímo na něho a nepochybovali by o tom, jestli Bůh mezi nimi je, nebo není.

A mohli hned od začátku prožívat Hospodinovo „Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout.“ (Exodus 33,14)

Jan Vopalecký, září 2026
Inspirace: J. Piper

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.