David žil v euforii. Měl za sebou několik vítězství a byl za to Bohu vděčný. Rozhodl se, že symbol Boží přítomnosti, truhlu smlouvy dopraví k sobě domů.
Když truhlu smlouvy vezli na voze, truhla se cestou zakymácela a průvodce Uza ji zachytil, aby nespadla. Tento dotek ho však stál život − Uza padl mrtvý na zem.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Když to viděl David, byl z toho rozčarovaný. Dostal strach, rozmyslel si to a truhlu přesměroval k Obededomovi. Tam byla v bezpečí a Obededom díky tomu zpětně pocítil, jak mu Bůh žehná.
Tolik biblický příběh podle 1Pa 13,6-14. Je zajímavostí, že truhlu smlouvy měli Levité nosit na ramenou, ne ji vozit na voze. Dále platilo, že se jí nikdo nesmí dotknout, ale Bůh to jako by nedodržoval důsledně. Někdy se nic nestalo, jindy pořádně zavařil mnoha lidem (viz Slituj se nad mými bohy).
Proč David truhlu přesměroval jinam? Čeho se se bál? Jak to, že Obededom se truhly nebál? Truhla se pro Davida stala nevypočitatelnou a on nevěděl, jestli by také možná nepřišel o život.
David kvůli bezpečnosti řekl: „Ne!“ „Je to škoda když člověk, který má létat ke hvězdám, zůstává sedět na zemi, že je to bezpečné.“ (M. O. Vácha).
Dovolíme si to risknout a půjdeme do života s Bohem a s jeho požehnáním s rizikem, že se něco neprozřetelného stane? Nebo zůstaneme průměrní, na zemi, budeme mít jistotu, že bezpečně přežijeme − ale bez požehnání nebo s malým požehnáním?
Co je pro vás to riziko, kvůli kterému chcete zůstat v bezpečí? Co je pro vás to riziko, do kterého jste ochotní vstoupit kvůli Bohu a požehnání?
Jan Vopalecký, prosinec 2025
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!