Všichni včetně Ježíše nastoupili do lodi. Učedníci odrazili od břehu a zamířili na druhou stranu jezera. Ježíš byl unavený a brzy usnul.
Netrvalo dlouho, začal foukat silný vítr, zvedly se vlny a za chvíli byli v lodi do půl lýtek ve vodě. Vyplašení učedníci Ježíš vzbudili: „Topíme se! Zachraň nás!“
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Ježíš se probudil, postavil, větru a vlnám poručil, aby se uklidnily. Když nastal klid, zeptal se učedníků: „Kde je vaše víra?“ Můžeme to vzít jako výtku, že nevěřili. Já si u toho kladu otázku, co měli dělat, aby byl s jejich vírou spokojen?
Čekal, že se někdo z nich postaví a v Ježíšově jménu a moci přikáže vlnám a větru, aby přestaly? To bych neřekl. Nebo že měli důvěřovat, že jsou pod Boží ochranou a s ještě větším úsilím se měli snažit vylévat vodu z lodi? To se mi také nezdá.
Co tedy asi Ježíš čekal? V čem chtěl vidět jejich víru? Jistou odpovědí jsou jiné příklady, kdy Ježíš něčí víru oceňuje: „Taková velká víra!“ Tu měla pohanská žena, když přišla prosit za uzdravení dcery. Také ji měl římský setník, který pro něho poslal posly, aby přišel a uzdravil jeho sluhu, kterého si velmi cenil.
Setník projevil svou víru v okamžiku, kdy řekl: „Pane, nemusíš chodit až ke mně domů, ty přece máš moc, jen řekneš a sluha bude uzdravený.“
Podobně mu jeden malomocný říká: „Jestli chceš, věřím, že máš moc mě uzdravit.“
Odhaduji tedy, že od učedníků na rozbouřeném moři čekal něco jako: „Pane, promiň, že tě budíme, my víme, že máš moc tu bouři, vítr utišit, vlny uklidnit. Pokud tedy chceš.“
Do svého života si z toho beru poučení, že se nemusím bát, nemusím plašit, ale stačí mít víru a s důvěrou Ježíši řict: „Pane, důvěřuji ti i teď, když mám problém s nemocí, se šéfem, neporozumění s manželkou, dětmi, když nevím, jak to zvládnu finančně, když... Věřím, že ty máš východisko a můžeš dát úlevu, řešení.“
Čeho konkrétně se vaše víra týká dnes?
Jan Vopalecký, duben 2025
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!