Když se dnes někoho zeptám, co bude dělat, pravděpodobně mi řekne: „Nevím.“ nebo „Nic.“ − “Ale hlavně mi neříkej, co mám dělat.” A vy víte, co budete dělat?
Samuel určil Saula za krále a řekl mu: „Bůh je s tebou, udělej, co jenom chceš.“ „...Učiň, co se tvé ruce naskytne, neboť Bůh bude s tebou.“ 1Sa 10,7
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
To je obrovská výzva. Stal se králem, měl tedy velkou moc, a mohl udělat cokoliv. Co byste udělali vy?
Taková výzva je ovšem zatěžkávací zkouška pro charakter. Když má člověk možnost udělat cokoliv, pak charakter rozhoduje o tom, co takový člověk udělá. Bude to dobré? Špatné? Zbytečné?
Samuel, který Saula ustanovil za krále, pokračuje: „Jdi do Gilgálu, počkej, až přijdu za tebou, budu obětovat Hospodinu a potom ti dám vědět, co máš dělat.“ 1Sa 10,8
Král Saul se měl! Boží prorok Samuel mu řekne, co má dělat. Povede ho a on sám bude dobrý král! A tak šel poslušně do Gilgálu. Byla to však těžká doba, vojenský nepřítel nedaleko, schylovalo se k bitvě, on měl málo vojáků a nevěděl si rady. Rozhodl se tedy, že si musí Pána Boha nějak naklonit, na Samuela nepočkal a obětoval sám.
Sotva skončil, přichází Samuel a říká mu: „Co jsi to udělal!“
Saul mu to začne vysvětlovat: „Pelištejci jsou na dosah, vojáci mi utíkají a ty nikde. Tak jsem si řekl, že si musím Pána Boha nějak naklonit.“
To, co Saul udělal, bylo špatně, byl to hřích. A on svůj hřích vysvětluje. Hřích se však nemá vysvětlovat, ale vyznávat. Když hřích vysvětlujeme, zamotáváme se do toho ještě víc a jen tím rozmazáváme svou hříšnost. Kdežto vyznání je cesta k odpuštění a vyřešení.
Saul možná zapomněl, že mu Samuel říkal: „Počkej, já budu obětovat a pak ti dám vědět, co máš dělat.“ Saul neposlechl a v důsledku toho mu Samuel neřekl, co má dělat. Vlastně celý další Saulův život se vyznačoval tím, že nevěděl, co má dělat. A kvůli tomu často dělal zbytečnosti, nesmysly a nakonec i vysloveně zlé věci. Nevěděl, co má dělat, protože neposlechl.
Dosud platilo Samuelovo: „Hospodin je s tebou, udělej, co považuješ za správné.“ Od nynějška s ním už Hospodin nebyl a on nevěděl, co je správné, nevěděl, co vlastně má dělat.
Pro mě je to výzvou dávat pozor na to, co říká Bůh, usilovat o to, aby byl se mnou, na mé straně − a aby mi dával vědět, co mám dělat. Při splnění určitých podmínek můžeme říct:
Když je Hospodin s námi, když nám Hospodin utváří náš charakter a učí nás žít podle toho, co se mu líbí, proměňuje nás a my jsme s ním zajedno, například jako Ježíš a Otec byli jedno, pak můžeme udělat cokoli a vždycky to bude dobré. Tak to fungovalo Davidovi (1Sa 18,14) a může to fungovat i nám (Ga 5,17) „Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli.“
Znám dva kluky, kamarády, kteří jsou pořád spolu. Buď si jenom povídají, nebo spolu něco dělají, vyrábějí, pomáhají nebo třeba sportují. Když se jednoho z nich zeptám: „Co budete dnes dělat?“, odpoví mi: „Nevím, hlavně, že budu s Jarkem.“
Takhle by to mohlo fungovat, když je naším kamarádem Bůh. Pak můžeme dělat cokoli, hlavně, že Bůh bude se mnou. A bude to dobré.
Jan Vopalecký, srpen 2025
Navazující článek
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!