Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina! (Bible, Ž 31,25 E)

Inspirováno:

Co si o sobě myslíte? Kdo že jste?

To není výčitka! Naopak, to, za koho se považujete, je důležitější, než to, co děláte – ostatní to na vašem vystupování poznají.

Kdo se považuje za břídila, který všechno zkazí a nic se mu nepovede, dělá všechno ve strachu, v nejistotě, „ve víře“, že se mu to nepovede.

Kdo si věří, že se mu podaří všechno, na co sáhne, ten vystupuje jistě, odvážně se do všeho pouští a sobě i druhým ukazuje, co si o sobě myslí.

Co si o sobě myslíte vy?

Z čeho přitom vycházíte? Věříte tomu, co o vás píšou na sítích? Tomu, čeho jste se sami dovtípili z reakcí druhých? Nebo něčemu spolehlivějšímu? Pozitivnějšímu?

Jak to změnit?

To, jak vnímáme sami sebe, se může změnit. Nejvíc nás brzdí naše zkušenosti z minulosti, naše chyby, nezdary. Od nich se potřebujeme oprostit. Minulost nevymažeme, ale můžeme ji opustit. Bůh je ten, kdo minulost odpouští a dává nový začátek.

Když k němu s důvěrou přijdeme, Bůh nás dokáže očistit a přijme nás za své děti. A být Boží syn či dcera, to opravdu něco znamená − pokud se s tím ztotožníme.

Akceptujte novou identitu a žijte podle ní

K tomuto přemýšlení mě inspiroval Žalm 31. Lidé kolem Davida, sousedé, nepřátelé mu pomluvami, výsměchem a hanobením nebo zapomínáním dávají najevo, že nemá hodnotu, že je nula, že by raději neměl ani žít.

Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina! (Žalm 31,25)

Tento žalm je modlitba, ve které David čerpá svou identitu od Boha: „Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření.“ (Ž 31,8) David si nemyslí, že je tím, co o něm říkají nepřátelé, ale že je tím, co o něm říká Bůh: slitoval se nad ním, říká: „Moje budoucnost je ve tvých rukou“ (v. 16), může být „být odvážný, rozhodný, a to díky tomu, že za ním stojí Hospodin“ (v. 25).

Přijmout identitu, kterou nám dal Bůh, znamená, že už se nemusíme stydět, chodit přikrčeně, ale ani se vychloubat a předvádět jako někdo, kdo si o sobě myslí víc, než je. (Nebo naopak maskuje svůj hluboký pocit méněcennosti).

Upevněte si svou identitu!

A vystupujte podle ní.

Příklady

Že to není lehké, vyplývá z příběhů jako je Abraham, Mojžíš nebo Saul.

1. Abraham

Bůh ho osobně oslovil, povolal ho, dal mu najevo, že ho považuje za svého přítele a poslal ho z Uru kamsi do pouště u Středozemního moře. Abraham to akceptoval, přijal, že se stal Božím vyvoleným a celý život tomu věřil a (většinou) se podle toho také choval.

2. Mojžíš

Mojžíš si po absolvování egyptských škol o sobě myslel, že vlastní silou Egypťany přemůže a Izraelcům prosadí spravedlnost. Omyl. Nebyl tak dobrý. Jeho vlastní mínění o sobě bylo mylné.

Použitelným se stal až po čtyřiceti letech na poušti. Bůh změnil jeho identitu, aby si už tolik nevěřil. Tehdy ho Bůh povolal, aby vyvedl Izraelce z Egypta. Ale Mojžíš pořád ještě nevěděl, co si má o sobě myslet. Nevěřil, že by to dokázal.

Chvíli trvalo, než Mojžíš tu novou, Bohem darovanou identitu přijal. Pak už se nevykrucoval, ale jednal pevně a srozumitelně. Je zřejmé, že tu svou identitu a pevnost čerpal od Boha.

3. Saul

Na rozdíl od Abrahama či Mojžíše opravdu nevěděl, co si o sobě může nebo má myslet a kvůli zaměřenosti na sebe ke zdravé identitě za celý život nedospěl.

Nepřijal identitu, kterou mu Bůh s královským titulem dával, nepochopil, kdo je, a nakonec o všechno přišel.

Kdo jste vy?

Chcete změnit své mínění o sobě? Nespoléhejte na své výkony ani na to, co o vás říkají lidé. Připomeňte si, co o vás říká Bůh. Podle toho pak změňte vnímání sebe sama.

Jan Vopalecký, červenec 2026