Citát z Bible:
Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu.
Ž 29,2 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Muž mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Žili v Egyptě, ale nebyli Egypťané. Etnicky, nábožensky ani pracovním zařazením nepatřili k běžným Egypťanům. Byli to Izraelci, kterým Bůh slíbil něco velikého, a měli vyhlídky na to, že jednou z Egypta odejdou, budou uctívat svého Boha a nebudou otročit Egypťanům.
Zatím v tom Egyptě žili a postupně do sebe nasávali egyptské myšlení: přestalo jim vadit, že musí dřít od rána do večera, že nemají žádné radostné vyhlídky nebo nějakou zvláštní životní naději, hlavně že se najedli a měli jakési relativní zázemí.
V tom se podobali mnoha dnešním křesťanům. Ti jsou tak zavaleni prací, běžnými životními věcmi, jako je zaměstnání, rodina a k tomu různé pseudopovinnosti, takže nemají čas ani sílu zvednout hlavu. A přitom v tom všem nevidí smysl. Kdyby je Bůh zavolal, že by jim rád svěřil nějakou roli nebo práci pro Boží království − nemyslitelné. Prostě nemají čas, nemají kapacity, nedokázali by přijmout už nic víc. Egyptské myšlení.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Chlácholíme se, že to nejde jinak. A tak jsme uvázli v tom, abychom si zajistili současnost, nedokážeme se vzdát navyklého pohodlí a zaběhlé zábavy, takže nemáme prostor a kapacitu zvednout hlavu výš, něco třeba i opustit, a přitom důvěřovat, že se Bůh se o nás postará. Tak by však mohl vzniknout prostor, aby nás Bůh vedl výš a dál, než jsme si dosud dokázali představit.
Ty Izraelce bylo třeba nějak dostat pryč z Egypta, aby se z egyptského myšlení vymanili.
Proto je Bůh vytáhl na poušť. Jednak to bylo vysvobození z dřiny a otroctví a jednak to byla příležitost k tomu, aby poznali, jak je ten jejich Bůh úžasný. Naučili se jeho pravidla, dozvěděli, co jejich Bohu dělá radost − a bylo to něco jiného, než co dělalo radost egyptským bohům. Cílem tohoto vysvobození a cesty na poušť bylo také to, aby se naučili Bohu důvěřovat. Mohli se přesvědčit, že se jim vždy včas postará o jídlo, vodu, oblečení, prostě všechno.
Izraelci se však na poušti egyptského myšlení nezbavili. Dokonce i když jim Bůh dal nahlédnout do krásné zaslíbené země, pořád je to táhlo zpátky do Egypta.
Musela vyrůst nová generace, které se podařilo vymanit z egyptského myšlení. Pro ně bylo už od dětství či od narození samozřejmé, že Bůh se stará, považovali za samozřejmé dělat to, co se Bohu líbí. Teprve potom − už osvobozeni od egyptského myšlení − byli připraveni na to, aby přešli do zaslíbené země.
Kdosi poznamenal, že končím smutně, protože všichni umřeli. Neumřeli. Dva přežili: Jozue a Káleb zůstali neposkvrnění egyptským myšlením a do zaslíbené země došli. Pokud je vám líto, že stará generace vymírá, mám pro vás povzbuzení:
1. Mladá generace − oproštěná od egyptského myšlení − přežije a ponese „izraelský“ prapor dále.
2. Ty buď tím Kálebem a Jozuem, kteří došli!
Jan Vopalecký, listopad 2021
Poznáte, kdo má otrockého ducha?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!