Jak předcházet
homosexualitě u chlapců

Aby homosexuální teoretici vysvětlili, proč se pořád cítí „jinak“, tvrdí, že „se tak prostě narodili“ a jejich homosexualita je tedy daná. Ale naděje, že se najde gen, který by stanovil sexuální orientaci, je mezi jejich aktivisty i vědci mizivá.

Kořeny jsou jinde

Téměř bez výjimky jsou odborníci zajedno v tom, že ve věci homosexuálního zaměření hrají roli úplně jiné faktory. Patří k nim rodinné vztahy v raném dětství, zkušenosti s vrstevníky a další socializační zkušenosti a později určité zážitky a zvyky (například sexuální obtěžování v dětství nebo homosexuální pornografie). Původní teorie − kterou se nikdy nepodařilo vědecky vyvrátit − říká, že chlapci se v raném dětství nepodařilo úspěšně projít fází odpoutání se od matky a rozvinout mužské sexuální ztotožnění s otcem.

To „jiné“, pro něj nedosažitelné mužství „někde mimo“ si romantizuje v podobě jiného muže. Homosexualita je tedy formou psychosexuální nezralosti.

Co mohou dělat rodiče

Rodiče mohou podstatným způsobem podpořit pravděpodobnost heterosexuálního vývoje tím, že chlapci pomohou identifikovat se s otcem nebo jinými muži otcovského charakteru a rozvíjet s nimi srdečný vztah. Dále by měl mít dobrá přátelství s vrstevníky stejného pohlaví, při nichž se může učit vážit si vlastního mužsví i mužství druhých.

Nejdůležitější prevencí homosexuality je trvalý, láskyplný vztah mezi otcem a synem.

Matka musí dopřát synovi prostor, aby se od ní emocionálně a psychicky odpoutal. Nemůže se chlapci vtírat do role nejlepšího přítele a důvěrníka ani v něm budit dojem, že ho upřednostňuje před svým manželem. Nejlepšími přáteli zdravě se vyvíjejícího chlapce musí být − nakolik je to možné − druzí chlapci.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(5)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.(5)
 Naštval mě.(2)