Citát z Bible:
Není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.
Mk 10,29-30 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Dřív jsem nad touto otázkou krčil rameny. Nedávno jsem však četl Žalm 78, který Izraelcům připomíná, co všechno s nimi a pro ně Bůh udělal. A také jim trochu vyčítá, že na jeho skutky zapomínají.
Je tam také řeč o tom, jak Bůh postihoval Egypťany − neměli vodu, dobytek jim pomřel, museli řešit hlubokou energetickou krizi − vždyť tma byla i ve dne, pronásledoval je hmyz, přírodní katastrofy (krupobití), místo vody jim tekla krev, mnoho lidí umřelo − asi víc než za Covidu...
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
A to všechno jenom kvůli jedinému člověku, kvůli jejich vládci, tvrdohlavému faraonovi, protože nechtěl pustit Izraelce. Snadno si řekneme: „Vždyť nějací poslední lidé na polích nebo řemeslníci ve městě nemohli za to, jaký je faraon, tak proč museli všichni trpět?“
Zdá se, že Bůh postihoval celý národ za to, jaký je faraon. Faraon vymyslel, že budou Izraelce nenávidět a utlačovat a národ na to přistoupil − nutili je pracovat, dřít a oni byli nad nimi dráby.
Dá se říct, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží? Určitě se obojí ovlivňuje navzájem − vláda je taková, jaký je lid, a současně lid je takový, jaká je vláda.
Když se podíváme na nedávné a současné dějiny, Hitler v Německu, komunisté 1948 v Československu a další, byli (demokraticky) zvoleni většinou národa. Lidé neprohlédli včas, jaké lidi to volí. Byli něčím zaslepeni − a pak museli nést důsledky. V Rusku je to s volbami jinak, dlouhá staletí je tam systém, který je těžké hodnotit pozitivně.
Dnes už je to dost jiné, ale před sto a více lety byli Američané, Švýcaři nebo Angličané pracovité, poctivé, morální národy a podle toho vypadaly i jejich vlády. Přiznám se, že mě velmi pozitivně překvapili Ukrajinci s prezidentem Zelenským.
Jestliže lid není spokojen s vládou a zvolí jinou nebo tu nechtěnou dokonce svrhne, pak se moc nezmění, pokud se nezmění národ. Když se naopak podíváme na dobré vládce, tak někteří z nich (mám teď na mysli biblického Chízkijáše) dokázali něco změnit ve své generaci − než přišel další (bezbožný) král.
Když se podíváme na vládu, prezidenta nebo zákony a když přitom akceptujeme, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží, co byste řekli o našem národu? Jací jsme? Poctiví? Pracovití? Stojíme jako národ na stabilních, staletími osvědčených morálních (biblických) principech? Nebo jsme křiváci, kteří kličkují, přizpůsobují se a dokážou kdeco nemorálního tolerovat? Pokud nejsme úplně dezorientovaní a vůbec nevíme, co bychom měli dělat.
Možná mi řeknete, že nemám generalizovat, že ne všichni jsou jako někteří nahoře, za které se stydíme. Ale právě o to mi jde: Jaký jsem já?! − Nebrat si příklad od „některých“ nahoře, nejít jejich cestou, netolerovat u sebe to, co se toleruje jim.
Bible i historie mluví s obdivem o těch, kdo dokázali zůstat poctiví, pracovití, obětaví navzdory tomu, jaké bylo jejich okolí, nebo dokonce k čemu je nabádala vrchnost. Samuel, Eliáš a Elíša, Daniel, Hus, Komenský, Tyndale, Wycliffe, Luther, ze současnosti možná Havel nebo Navalnyj − to všechno jsou lidé, kteří byli jiní než jejich sousedé, než jejich vrchnost. To, že museli snášet příkoří a mnoho obětovat, mělo svůj význam a v řadě případů i vliv na to, aby národ dospěl ke změně v tom, jaký je, a někdy i v tom, jakou měl pak vládu.
Myslím si, že vláda odpovídá tomu, jaký je lid. A já jako jednotlivec, jeden z lidu, mohu ve svém okolí ovlivňovat to, jací budou aspoň někteří. A nepochybuji, že nejhlubší změnu dělá v lidech evangelium.
Jan Vopalecký, říjen 2022
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!