„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ (Bible, L 22,31-32 E)

To chce asi pořádný obrat!

Prozradím vám svoje vnitřní soukromé tušení: Mám tajné modlitebníky, kteří se za mně dlouhé roky modlili, asi se modlí až dodnes, a já to o nich nevím. Jen tuším. Občas mi některý z nich něco naznačí, ale můžu říct, že jejich modlitby jsem cítíl a cítím dodnes. Proč se modlili a možná modlí? Že by proto, že tušili u mě nějaké zvláštní nebezpečí?

Něco podobného říkal Pán Ježíš Petrovi: „Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry“ (Lukáš 22,31-32).

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Pete Craig
Jak slyšet Boží hlas
Návrat, běžná cena 389 Kč
Naše sleva: 12 Kč
Vaše cena: 377 Kč

ks

Co to znamená tříbit? Jiné překlady říkají prosívat. Proč se pšenice prosívá? Rozumím tomu tak, že se tím třídí zralá, velká zrna od malých zrníček, případně od kamínků nebo také od zbylých plev, které mezi zrním zůstaly. Každý správný pěstitel nebo zpracovatel pšenici tříbí, prosévá, a to proto, aby získal kvalitní pšenici. Když se řekne, že někdo nás bude tříbit, dostaneme strach, že to bude nepříjemné, ale my bychom se naopak měli zaradovat, že tím získáme opravdovou kvalitu. No, představte si sedláka, který prodává pšenici a přitom kupujícímu řekne: „Ale není prosetá, můžou v tom být plevy, kamínky a kdovíco ještě.“ Myslím, že kupující by hned chtěl nějakou slevu za nekvalitní pšenici.

Vrátím se k Petrovi: Satan má (vždycky) zlé úmysly, proto ho chtěl tříbit, působit mu něco nepříjemného! Ale Bůh to dopouští, protože chce mít dobré lidi, jako každý správný pracovník HR (Human Resources, personalista) stojí o dobré pracovníky. Tříbení není to nejhorší, co se nám může stát.

Petr to zřejmě pochopil, protože později ve svém dopise přátelům píše: „Radujte se, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus“ (1. Petrův 1,6-7).

Pán Ježíš však ještě pokračuje. Nenechává Petra v obavách, co to tříbení bude znamenat. Říká mu, že se za něho modlil, že za něho prosil.

Řeknu vám, že pokaždé, když mi někdo naznačí: „Já se za tebe modlím,“ tak to ve mně vyvolá pocit hrdosti a zároveň zodpovědnosti. „Všiml si mně, nejsem bezvýznamný, nejsem nula! Stojím mu za to, aby si na mě vzpomněl a občas se za mě pomodlil! A možná se za mně modlí denně!“ Za druhé cítím zodpovědnost, abych svou nedůsledností, leností nebo něčím podobným nezmařil jeho modlitební úsilí. Motivuje mě to k vděčnosti, k tomu, abych spoléhal na Boží zmocnění, a také mě to motivuje k vlastní službě, ke které mě Bůh staví.

Právě tak se Pán Ježíš modlil za Petra:

1. aby během nepříjemného tříbení obstál, aby jeho důvěra v Boha neselhala,

2. a šlo mu o to, aby potom posiloval, upevňoval ostatní kolem sebe – to je ta služba, práce, kterou má konat.

V těch slovech Petrovi je ještě jeden zajímavý výraz: „… až se jednou obrátíš!“ Na té cestě ke splnění Petrova životního poslání je mezi nepříjemným proséváním a osvědčením jeho víry na jedné straně a mezi posilováním bratrů jedna událost: obrácení. „A ty až se jednou obrátíš.“

K tomu, abychom mohli být pro druhé povzbuzením a posilou, nestačí jen Satanovo prosévání a osvědčenost naší víry, ale také naše vnitřní proměna.

Nemyslím si, že je to obrácení, kdy hříšník dělá obrat o 180 stupňů a v pokání a s důvěrou v Ježíše prosí o odpuštění. Tohleto měl Petr zřejmě už za sebou (Lukáš 5,8). Nicméně plný život s Ježíšem vyžaduje hlubší obrácení.

Petr to neviděl jako něco náročného. Myslel si, že už obrácený je, že už splňuje potřebná kritéria, jako by se divil, že to Ježíš ještě nepoznal. Aby dokázal, že to myslí vážně, říká: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“

Na Ježíšovu reakci by si asi nikdo z lidí netroufnul: „Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš“ (Lukáš 22,34).

Obrácení, které požaduje Ježíš, je víc. Je to něco hluboce vnitřního, je to proměna osobnosti a charakteru, která probíhá za Božího působení. Předpokladem je moje odevzdanost Bohu, kdy se s plnou důvěrou vzdávám všeho svého a vládu nad svým životem předávám Pánu Ježíši, který mě zachránil. Z člověka, který je dobrý, se stává člověk, který má nadlidskou, božskou motivaci, který prožil Boží zmocnění. Je to vlastně vyšší dimenze obrácení ke Kristu. Nebo také přirozený důsledek našeho posvěcení (Římanům 6,19-22).

Tak co, už víte, za koho se budete modlit a koho budete posilovat vy?

Jan Vopalecký, duben 2020

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.