Jít hned, nebo počkat?

Někdy je třeba jít hned

Jestliže nám záleží na tom, abychom poslouchali Boha, často nezáleží jen na tom, jestli poslechneme, ale také na tom, jestli poslechneme hned.

Desetiletý kluk si hraje na mobilu. Maminka mu řekne: “Skoč mi prosím do sklepa pro brambory” a čeká, že syn půjde hned. Nedivil bych se, kdyby se mu nechtělo, že má něco rozdělaného, rozehraného − a teď toho má nechat a jít pro brambory? Těžká zkouška sebezapření.

Pro Petra přišli do Cezareje dva muži a začali mu vykládat, že mají zbožného velitele, který měl vidění. V něm dostal pokyn, aby hned poslal pro Petra a pozval ho k sobě domů.

Petr hned vstal a šel s nimi. Mohl váhat. Jak si měl být jist, že opravdu Bůh chce, aby šel k nějakému vojenskému veliteli, že prý má zájem o evangelium? Kdyby řekl, že si to ještě musí prověřit, že jim řekne za tři dny, asi by všechno bylo jinak.

Jsou situace, kdy Bůh potřebuje, abychom hned vstali a poslechli, i když nechápeme proč, i když máme rozdělanou nějakou jinou práci, u které cítíme, že nám v ní Bůh žehná.

Někdy je třeba umět počkat

Samuel řekl králi Saulovi, že musí sedm dní čekat, než sám zase přijde, bude obětovat a pak se budou dít velké věci. Těch šest dní, vlastně skoro celých sedm, bylo pro krále utrpení. Nic se nedařilo, vojenská situace se zhoršovala, lidi od něho utíkali, a Saul byl z toho celý zoufalý.

Nakonec si vzpomněl: “Obětovat?! To zvládnu sám.”

Obětoval.

Když skončil, přišel Samuel a Saul zjistil, že stačilo počkat ještě chvilku.

Ne že nevěděl. Saul prostě nevydržel počkat, protože cítil obrovský tlak okolností. Slíbené velké věci se sice začaly dít, ale jaksi už bez Saula. Bůh o něm prohlásil, že už králem nebude.

Rozpoznat to

Chceme-li žít tak, jak se líbí Bohu, potřebujeme se naučit citlivosti na to, co říká. Někdy chce, abychom počkali. My sice nechápeme proč, považujeme to za ztrátu času, promrhané zdroje, ale Bůh má svoje důvody. Někdy nás učí trpělivosti, jindy musíme mezitím něco pochopit, něco prožít, ale stojí za to, abychom počkali.

Jindy je třeba, abychom poslechli okamžitě. Musíme nechat toho, co právě děláme, i když se nám to zdá užitečné, požehnané. Ale Boží priority jsou jiné: Všeho nechat a jít udělat to, co nám říká.

Nejdůležitější je umět rozpoznat, kdy máme čekat a kdy jít hned. Jestliže se naučíme chodit s Bohem, naučíme rozumět vedení Božího Ducha. Potom bezpečně rozpoznáme, kdy se jedná o kterou situaci. A pokaždé, když poslechneme, se stáváme na jeho hlas citlivější.

• Vnímáte právě, že Bůh chce, abyste něco udělali hned?
  Jděte to udělat.
• Vnímáte, že Bůh chce, abyste ještě čekali?
  Klidně čekejte.
• Nevnímáte nic?
  Vypněte, zklidněte se, čtete Bibli a naslouchejte, jestli vám Bůh něco dává najevo.

Jan Vopalecký
Inspirováno:
A. v. d. Kammer:
Stehen und gehen
Handreichungen 1932, č. 12, str. 269

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.