My rodiče jsme někdy jak kukačky – zplodíme/porodíme děti, což je drahocenný poklad, a pak ho necháme v cizím hnízdě, pod vlivem cizích lidí, cizí víry, cizích bohů.
Těmi “cizími” (lidmi, bohy…) může být to, co zachytí kolem sebe, u kamarádů, v mobilu, u nevinného videa, když chtějí to, co mají druzí, když příliš důvěřují hmotným věcem. Nebo když naopak nedůvěřují tomu, že sami jsou dost dobří, dost krásní, dost bohatí.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Jak se ještě ten kukaččí syndrom projevuje − tedy pokud si ho uvědomujete? (Můžete psát do diskuse níže.)
Jan Vopalecký, červen 2025
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!