Říkáte: Sloužit Bohu není k ničemu. Co z toho, že jsme před ním drželi stráž a že jsme chodili před Hospodinem zástupů zachmuřeně?
(Bible, Ma 3,14 E)
Má smysl se snažit, když stejně...
Když v tom stejně není rozdíl?
Když nám stane něco nepříjemného, bolestného, snadno nás napadne: „Jak to mohl Bůh dopustit, když se snažíme být dobří, štědří, děláme, co Bůh chce, a nikomu neubližujeme?“
A hned dokážeme sypat z rukávu, co všechno děláme dobrého − a jak se nám nedaří.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Na druhé straně cítíme od Boha něco jako křivdu, když vidíme, jak se bezbožníkům, lhářům, nepoctivcům a zlodějům daří a všechno jim prochází.
To si už staří Izraelci stěžovali: „Sloužit Bohu není k ničemu. Co z toho, že... před Hospodinem zástupů chodíme zachmuřeně?“ (Malachiáš 3,14)
Záleží na tom!
Nebojte se, záleží na tom, jací jsme a jak žijeme! Bůh všechno vidí a rozlišuje. Na jedné straně vidí, jak se zbožní lidé snaží žít poctivě, chtějí se líbit Bohu − a přesto zápasí s nezdary, nemocí nebo chudobou.
Přijde čas, kdy všichni uvidí rozdíl! Bohu nejde o to, abychom chodili zachmuření, ale abychom žili dobře a poctivě, i když se nedaří!
Někdy potřebujeme projít životní fází, kdy se nám zdá, jako by to nemělo smysl, jako by nezáleželo na tom, jak žijeme. Ale záleží na tom. A ten rozdíl uvidíme, prožijeme ho sami! A všichni ho uvidí − vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na svých paprscích. Bůh nám to všechno bohatě vynahradí!
Kdy uvidíme ten rozdíl? Žalm 73 říká, že tehdy, až vejdeme do svatyně: „Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec.“ Asi nejde tolik o to, abychom se těšili na Boží pomstu, ale o to, abychom si teď užívali Boží blízkosti, velikosti, i když jsme právě v těžkých podmínkách: „Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl... Mně je však v Boží blízkosti dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech“ (Žalm 73,26.28).
Ano, má smysl žít zbožně, má smysl vytrvat, i když se to zdá nespravedlivé, i když tomu teď nerozumíme. Je v tom rozdíl a jednou určitě vyjde najevo. A možná to nebude trvat ani tak dlouho.
Z jiné perspektivy
Když se na dvě různoběžky podíváte z kteréhokoli bodu v rovině, kterou vytvářejí, budou se vám jevit, jako že splývají − uvidíte jen jednu čáru. Ale když vystoupíte z té roviny nahoru, najednou uvidíte, že to není jen jedna čára, ale dvě. Uvidíte různoběžky, které se někde protínají, ale ve skutečnosti každá běží úplně jinam.
Jakmile vystoupíme z jejich společné roviny − například když se podíváme ze „stánku“, všechno bude jasné.
Jan Vopalecký, listopad 2025
Podobné články
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
