Citát z Bible:
Není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.
Mk 10,29-30 E
(Další citáty)
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Sedět doma zavřený sám a nevidět žádné lidi to není nic příjemného. Když si k tomu navíc představíte, že nemáte televizi ani počítač, to se potom člověk těší, až uvidí nějaké lidi.
Pavel to znal a trochu se s tím uměl vypořádat. Modlil se. Řekl bych, že díky svým tehdejším podmínkám byly jeho modlitby trochu jiné, než naše dnešní − dokázal se soustředit, měl větší klid, neměl tolik podnětů, které by ho vyrušovaly. Jak vnímáte svoje modlitby, když čtete Pavlovo: „Bůh... je mi svědkem, že se o vás neustále zmiňuji ve svých modlitbách. Stále prosím za...“? Taková slova jako stále, o vás, prosím.... Tuším, že v takových modlitbách bylo tajemství Pavlova vítězného křesťanského života.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Ale to není všechno. Pavel se chce setkat s věřícími ne proto, aby nebyl pořád sám, ale proto, aby se s nimi mohl podělit o nějaký svůj duchovní dar. Působí to na mě, jako by Pavel prožíval v sobě obrovský přetlak, co s těmi duchovními dary, jak je předat, jak jimi sloužit a posílit jimi druhé.
Jak to vy cítíte se svými dary. Máte na rozdávání? Pavlovi stačilo jen ty lidi vidět a hned by jim chtěl pomoct − posílit jejich víru, povzbudit je.
Právě toto vidím jako důležitý smysl setkávání věřících Ať už doma, na ulici nebo při společném setkání církve. Nejde jen o vyslechnutí kázání, o absolvování společné chvíle, ale o to, abychom se navzájem obohatili svými dary.
Vzájemné povzbuzení vidí Pavel v tom, abychom navzájem vnímali víru věřících lidí kolem sebe. Když uvidím, jak se jejich víra projevuje v praktickém životě, tak to motivuje moji víru, abych jednak pevněji Bohu důvěřoval a také svou víru projevoval ve svém všedním životě.
O naší víře, o tom, co si myslíme, čím žijeme a především čemu věříme, je třeba mluvit. Zdá se mi, že my si věříme každý sám sami pro sebe. Jestliže má být moje víra povzbuzením pro druhé, je třeba ji formulovat, možná vysvětlovat, proč co dělám, co od toho očekávám. Povídáte si tak běžně. Nejlépe je tak začít mluvit doma, před svou ženou a svými dětmi.
Tak vám přeji, abyste si ujasnili
a) svoje modlitby,
b) svoji víru,
c) jak můžete svou vírou povzbuzovat druhé,
d) jak o své víře budete mluvit.
Jan Vopalecký, duben 2020
Autor, který má za sebou několik bestsellerů, nám pro ranní probuzení vzpruhu do života nabízí něco víc a něco ...
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!