&PREP Nástroj pro Boha a jeho slávu

Mnohé z toho, co jsem dosud dělal, jsem dělal částečně také pro to, abych se sám proslavil. Možná je to silné slovo, ale chtěl jsem nějak vyniknout, stát se osobností, známým, aby si měl všímali, aby se o mě vědělo.

Ale teď mě to jednak nebaví a zároveň mi to jaksi nestačí. To, co má opravdu cenu − a všude kolem to slýcháme − je Boží sláva.

Tak se chci stát Božím nástrojem, kterým si Bůh může získávat pro sebe slávu.

Jsem ochoten se mu podřídit (znovu), nechat se jím, jeho Duchem prodchnout, vést k tomu, co chce on. Řekl bych, že nechce v první řadě, abych něco (u)dělal, ale aby nás měl k dispozici jako spolehlivé, věrné lidi, které může zmocnit k velkým věcem, a přitom se může spolehnout, že slávu za ty velké věci mu „neukrademe“, tedy že si ji nepřisvojíme.

Když čtu Bibli nebo příběhy významných křesťanských osobností, vidím, že Bohu skutečně jde o to, aby měl oddané lidi a skrze ně mohl působit. Takoví lidé jsou věrohodní, když mluví o Bohu, když dělají cokoli.

Takovýto pro Boha spolehlivý člověk, který se zabývá Biblí (protože ji bere jako slovo od Boha), který je prodchnutý Božím Duchem (1. Korintským 6,19), se pak snadno rozhoduje − vlastně může udělat cokoli a všechno, pro co se rozhodne a co udělá, je správné, dobré, podaří se to: „Blaze muži, který... se si oblíbil Hospodinův zákon... vše, co podnikne, se zdaří (Žalm 1,1-3; Jozue 1,8). Avšak i on je v nebezpečí, aby si na to nezvykl. Když vyprchá jeho naplnění, jeho vztah s Bohem, pak už to nemusí být pravda.

Jan Vopalecký, duben 2021, rozpracováno