Pán Ježíš se k nám nechová jako trenér, který stojí na okraji hřiště, píská a burcuje, abychom běhali rychleji, skákali výš nebo mířili přesněji. Nevyčítá nám, kolikrát jsme něco nezvládli nebo nestihli. Nedává nám najevo, že by z nás byl zklamaný, že rosteme pomalu nebo se neposouváme dál. Kdepak.
Pán Ježíš není trenér, ale Pastýř. Šetrně nás vede, pozorně nás střeží, aby se nám nic nestalo, je-li třeba, tak nás vezme do náruče a když se ocitneme daleko, tak nás shromažďuje k sobě (Izajáš 40,11). Nehoní nás. Má porozumění, když se nám podlamují nohy, skloní se a nese v náruči blízko svému srdci.
Pastýř po nás nechce výkony, nemusíme se stydět, když se nám něco nepovede. Právě takových situací využívá, aby nám ukázal svou péči a něhu.
Pokud potřebujeme, můžeme si odpočinout. Pokud už nemůžeme dál, on nás zvedne a nese. Nemusíme všemu rozumět. Ani nemusíme neohroženě jít dál. Stačí, když mu zůstaneme blízko jeho srdci. O ostatní se postará náš Pastýř Pán Ježíš.
Převzato:
Eric Célérier,
presenciel.icnews.fr
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!