Někdo osobností je, někdo se musí předvádět
V poslední době mě začínají dojímat ne lidé, kteří dělají skvělé velké věci a dělají jich hodně, ale kteří někým jsou. Můžou být nenápadní, tiší, nijak nevynikají, moc toho nenamluví, ale přece jen vzbuzují respekt. Tím, že jsou někým. A to jim nikdo nevezme. Takový člověk se nechlubí, čeho dosáhl, ví, že to není to nejdůležitější. To pravé je to, kým je.
Chcete-li něco udělat, stačí se to naučit, mít trochu talentu, nějaké zdroje a zanedlouho se mluví o tom, co jste dokázali.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Někým se stát, je náročnější. K tomu, aby se člověk stal někým, musí vybudovat svůj charakter. To vyžaduje čas, vzory a vytrvalost, musí se osvědčit. K utváření charakteru je třeba ne výšin, ale spíš hlubin, železo se tvaruje v ohni. Člověk se pak umí podřídit, pokořit, umí prohrát, a přitom nepodlehnout malomyslnosti, učí se snášet ponížení, bolest, marnost − ale nevzdává se!
Někteří lidé měli možnost rychle vyletět po kariérním žebříčku, ale silná osobnost se rozhoduje pro skromný život, během kterého se stane ne snad slavnou, ale někým, kdo má a zná svou hodnotu − bez ohledu na to jestli si jich lidé všimnou.
Jak se někým stát?
Co myslíte? Která z následujících možností je správná?
a) naše dobré jednání z nás udělá dobré lidi,
b) dobří lidé konají dobré skutky, protože jsou dobří.
Odpověď je v biblickém citátu, že „dobrý strom nese dobré ovoce.“ Neříká, že strom se stane dobrým, když ponese dobré ovoce.
Možná vás to motivuje, abyste více zapracovali na tom, kým jste. A to je dobře. Ale Bible odhaluje nepříjemnou pravdu: „Všichni zhřešili.“*1 Pro všechny je přirozené hřešit, nikdo není svou podstatou dobrý. Novou přirozenost*2 nám dává teprve Ježíš, až se k němu obrátíme, odevzdáme mu svou špatnost a přijmeme jeho odpuštění.
Praktický příklad
Ježíš přišel k rybářům Petrovi a Ondřejovi a říká jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“*3 Neříká: „Naučím vás lovit ryby/lidi.“ Ježíši záleží na tom, abychom se stali někým, pro koho je přirozené konat dobro. Není pravda, že mu nezáleží na tom kdo jsme, pokud konáme dobro. Jestliže člověk je někým, kdo má svou hodnotu, potom je pro něho přirozené konat dobré věci.
Co všechno musí zvládat „dobrý“ křesťan?
Pozoruji, že v dnešní době jsou i křesťané hodnoceni spíš podle toho, kolik toho zvládnou, co všechno dělají, kde kdo káže, píše knihy, kolik návštěv stihne, s kým vším se setká,, kolik má příspěvků na sítích... To nemusí být špatně. Ale nezvládne to každý.
Aby křesťan byl dobrý křesťan, tak toho nemusí mnoho dělat, hlavně musí někým být − a třeba mít čas, moudrost, být pohotový, být ve správný čas na správném místě.
Ve starověku, v době Nového zákona byli křesťany i otroci. Ti neměli čas nikam chodit, dřeli od rána do večera − a přitom mezi nimi byli dobří křesťané − Pavel se o řadě z nich vyjadřuje, že byli milí, například o Onezimovi, který byl otrokem.
A jak se křesťan může stát „dobrým“ křesťanem? To je věc osobního duchovního růstu. Rozvíjí se můj charakter? Prohlubuje se můj vztah s Bohem? Z jakých zdrojů čerpám, čím se denně živím, patří mezi to Bible? Nakolik svoje touhy vyjadřuji v modlitbě? Vidím těžkosti, zkoušky nebo pokušení jako příležitost k duchovnímu růstu?
Takže se nemusíme štvát a honit. K tomu, abychom byli někým, třeba dobrým křesťanem, se stačí zaměřit na to, jak někým být. To, co děláme, není zbytečné, ale především musíme být dobrý strom
Jan Vopalecký, březen 2025
Poznámky
Viz též Galatským 5,16; Římanům 6,11.18; 8,14 zpět do textu
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
