Nepolapitelný!

Nevím odkud, ale občas se u nás doma objeví mol. Někdy se po něm oženu jen otevřenou dlaní. Ale malý motýlek se třepotá dál. Tak vyskočím a tlesknu rukama. Zase vedle. A znovu! Obvykle musím tlesknout i pětkrát, než ho dostanu.

Když čtu Bibli, tak u farizeů mám podobný pocit, že se snaží zmocnit se Ježíše. Jednou ho chtějí shodit ze skály, ale on mezi nimi tiše prošel a byl pryč. Jindy něco řekl, a oni si jen mezi sebou šuškali, jak ho chytit. Až mě zarazilo, jak často se to sloveso chytit (zadržet, zmocnit se, řecky kratein) v evangeliích vyskytuje.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Zadrželi ho!

Teprve s Jidášem se to povedlo: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“ Podařilo se! Chytili ho, zmocnili se ho, zatkli a odvedli. Tentokrát jim neutekl. A oni udělali, co bylo v jejich možnostech: zbili ho, za hranou zákona ho odsoudili a vlastně proti vůli vládce nechali popravit.

Jenže nevyhráli. Z Matouše 28 vyplývá, že židovská vrchnost věděla, že Ježíš vstal z mrtvých − ale ututlali to.

Nezadržitelný!

Vrchol nastává, když po krátké době, při židovském státním svátku (Letnice) Petr hlásá: „Ale smrt ho nedokázala udržet!“ (Sk 2,24). Vlastně to říkají už stará proroctví (Žalm 16).

Tohle se mi na Ježíši líbí. Boží Syn, který drží celý vesmír a svět v chodu, který bral a držel za ruku nemocné, a tak je uzdravoval, na chvilku se nechá chytit a zadržet nenávistnými křivými lidmi. Dokonce dopustí, aby ho drželi v hrobě, ve smrti − ale nakonec vstává a ukáže se jako nepolapitelný, nepolapitelnější než mol!

A s tímto Ježíšem jsem srostlý (Ř 6,6), jsem s ním jedno. I když mě občas někdo nebo něco dožene, zadrží a zdrží, tak s Ježíšem jsem stejně nepolapitelný jako on − i za hranicemi života.

Jan Vopalecký, březen 2025