Citát z Bible:
Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
1K 12,7 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Nemám v úmyslu rozebírat důvody, proč žena zůstane sama s dětmi. Určitě bychom měli předcházet tomu, aby se to stávalo, ale rád bych, abychom si uvědomili, že osamělé ženy s dětmi to nemají snadné.
Dítě bez otce potřebuje mít nablízku pozitivní mužské vzory − v rodině, v okruhu dostupných přátel, například v církvi. Dítě je sleduje, napodobuje, přejímá jejich postoje, někdy i gesta a řeč − doslova je nasává. Můj tatínek tragicky zemřel, když mi byly tři roky. Dlouhou dobu, v některých směrech dodnes nemám ponětí, co je to otec, jak muž v rodině funguje. A to jsem měl na dosah řadu výborných mužských vzorů, jejichž vliv se projevil třeba až po desetiletích.
Dítě může přebírat mužské vzory při návštěvách a různých osobních setkáních, setkávání pouze v církvi je málo. Mužský vzor je důležitý pro chlapce i pro děvčata.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Pro maminku i děti bude přínosem, když se celá rodina začlení do života církve. Děti tam najdou kamarády a maminka lidi, se kterými může komunikovat. Výbornou příležitostí jsou osobní návštěvy. Žena má hlubokou potřebu se s někým sdílet. Je vděčná za nabídnutou modlitbu, za nastavené ucho, ráda otvírá své nitro. A velmi ocení, když se jí později zeptáme, jak třeba reklamace nového vysavače nakonec dopadla.
Nebojte se občas zeptat, jak to zvládá finančně, jestli nepotřebuje nějakou praktickou pomoc, radu, něco sehnat a podobně. Pro ženu samoživitelku je těžké si říct, aby jí někdo pohlídal dítě, ale ráda to přijme, když jí to nabídne někdo jiný − byť jen na chvilku, takové okno volna jí přijde velmi vhod.
Sám z vlastní zkušenosti potvrzuji, že ohromný přínos mělo to, že mi maminka a také teta (její sestra) hodně četly biblické příběhy. Zpočátku to bylo z dětské Bible, později převyprávěné příběhy, ale děti brzy rozumí i samotnému biblickému textu. Dodnes žiju z toho, co jsem tehdy od své maminky načerpal.
Když maminka zpívá, je to pro dítě něco nenahraditelného. Dává tím najevo svou vnitřní pohodu (a sama si ji upevňuje), přenáší ji na dítě, které může tak trávit čas s pocitem jistoty. Maminčin zpěv se proto nedá nahradit sebelepšími videi nebo televizí. Zpívejte vy, i kdyby to mělo být falešně.
Dítě má odmalička nejrůznější otázky. Maminka nemusí umět na vše vždy odpovědět. Klidně může říct, že neví, a může poradit, koho se na to zeptat. Ale důležité je, aby její reakce byla pro dítě ujištěním, že příště se může zase přijít zeptat − na cokoli.
Není třeba se vyhýbat ani tomu, když se dítě ptá na tatínka. Odpovědi by měly být vždy pravdivé, výchovné − a nejnáročnější je asi to, aby to bylo přiměřené věku. Jedna maminka při takové otázce začala mluvit o Bohu, nebeském Otci v nebi, i když vlastní otec byl darebák a od dávno rodiny utekl.
Zároveň je to příležitost s dítětem otevřeně mluvit o potřebě obrátit se ke Kristu a začít s ním žít.
Žena samoživitelka, která nemá muže, je v pokušení, že svými emocemi, myšlenkami a potřebami bude zavalovat své dítě, zvláště když se jedná o syna. Takové děti se příliš brzy dostávají do témat a světa dospělých lidí. Prostě dospívají dříve.
Moje maminka se za nás hodně modlila − viděl jsem ji! Když už jsme s bráškou byli větší a vyvstávaly závažnější problémy, často nás i sebe uklidňovala: „Bůh je otec sirotků a obhájce vdov.“ (Žalm 68,6) Dnes je mnoho žen, které jsou doslova „opuštěné“. I pro ně má Bůh zastání, stará se o ně a obhajuje je (Izajáš 54,4-6).
A zvláštní zázrak prožívá taková rodina zpětně, když potom může říct: „Máme radost, že můžeme být pro někoho požehnáním.“
Jan Vopalecký, září 2024
Inspirací pro tento text byl článek ve švýcarském Ethos, č. 9/24, str. 12. Tam je uveden životní příběh, ale já jsem vzal jen téma a zpracoval ho s ohledem na vlastní životní zkušenost.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!