Je odpuštění potřebné?

Jsem přesvědčen, že polovina z vás řekne: „Odpuštění hříchů? Nemám zájem!“ Nedávno mi to jeden mladík vysvětloval takto: „Dnes přece žijeme v době, kdy se zájem o zboží vyvolává reklamou. Naši pradědečkové ještě vůbec nevěděli o žvýkačkách, ale nás postupně zpracovává nekonečná reklama, až si myslíme, že bez žvýkaček se nedá žít. Vyvolá se potřeba − a může se prodávat!“

A pak pokračoval: „A církev to dělá stejně. Navodí v lidech pocit viny, vysvětlí jim, že potřebují odpuštění hříchů − a pak ho prodává! Nikdo nic takového nepotřebuje, ale když vyvoláte zájem...“

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Eddy de Pender
Řešení konfliktů v církvi
KMS, 42.00 Kč

ks

Když dnes někoho zastavíte na ulici a zeptáte se: „Dobrý den, potřebujete odpuštění hříchu?“ tak vám řekne: „Blbost, potřebuji dvacet tisíc, a ne odpuštění hříchů.“

Je to pravda? Je to tak, že žádná potřeba není, ale uměle se vyvolá a pak se na to s Biblí v ruce odpovídá?

Řeknu vám: To je strašný omyl. Nic nepotřebujeme víc než odpuštění hříchů! Kdo si myslí, že něco takového nepotřebuje, ten nezná svatého a hrozného Boha.

Já jsem se ze svého hříšného života probudil tak, že jsem najednou pochopil, že se Boha musím bát! A kdo říká „Já odpuštění nepotřebuji“, ten nemá o živém Bohu, který může tělo i duši zatratit v pekelném ohni, ani ponětí. Tak to říká Ježíš a ten to přece musí vědět.

Ježíš ví, co je za hrobem a před zatracením nás naléhavě varuje!

A my tu stojíme a odvažujeme se tvrdit: „My odpuštění nepotřebujeme.“ To je hloupost! Nic nepotřebujeme víc než odpuštění hříchů!

Jednou jsem měl přednášku v kongresové hale v Curychu. Přišlo ohromné množství lidí! Stáli i kolem stěn. Všiml jsem si tam dvou pánů, kteří se náramně bavili. Z dálky na nich bylo vidět, že přišli ze zvědavosti. Jeden z nich měl pod nosem velmi hezký bíbr. Ten mi padl do oka.

Když jsem začal mluvit, rozhodl jsem se, že budu mluvil tak, aby to ty dva zaujalo. Taky že poslouchali, a jak pozorně! Během řeči jsem poprvé řekl slova „odpuštění hříchů“. V tom okamžiku jsem si všiml, že pán s bíbrem se pohrdavě zasmál a pošeptal do ucha něco svému společníkovi. Neslyšel jsem, co říká, ale poznal jsem to z jeho výrazu. Jako by říkal: „Odpuštění hříchů? Můj ty světe! Typické farářské kecy.“Přitom si asi myslel: „Já jsem nic neudělal, já žádné odpuštění hříchů nepotřebuji.“

Dostal jsem vztek. Vím, že hněv se Pán Bohu nelíbí, ale přesto jsem se dopálil.

„Moment,“ řekl jsem, „udělám teď půlminutovou pauzu a prosím vás, abyste si každý odpověděli na otázku: «Jste ochotni se navždy zříct odpuštění hříchů, protože ho nepotřebujete?»“ Pak jsem zmlkl a několik stovek lidí bylo tak zticha, že byste slyšeli spadnout špendlík. Najednou vidím, že muž s bíbrem bledne, slábne, dokonce se přidržuje stěny. Tak se vylekal.

Pokračování si přečtěte v knize, která je plná takových příběhů:

W. Busch: Ježíš náš úděl

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.