Čtení, které vás pozvedne

 
menu
 
 
(7 min.)


Oddělovač

Citát z Bible:

On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním.

1Ts 5,10 E
(Další citáty)




Doporučujeme články


Kdyby žena věděla, co muž prožívá

Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!


K čemu je táta? − 1. část

Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.


Dítě nechce chodit do školy − bojí se

Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.


Výchova a fyzické tresty

Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask


Manželská nevěra − existuje ještě šance?

Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.


Své děti si ukrást nenecháme!

Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?


Žena jako bohyně

Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?


Mezi dvěma ženami

Snacha a tchyně . .


Jsi dobrý příklad?

Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!


Kyberšikana

Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana


Co je hřích a jak se ho zbavit?

Tři nejčastější způsoby, jak se lidé snaží hříchu zbavit, jsou člověka spíš stahují níž a níž, Co tedy člověka osvobozuje?


Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují

Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.


Co Bible rozumí pod pojmem svět

Svět může znamenat krásné Boží stvoření, nebo naopak ďáblem řízený systém, které spěje stále k horšímu a nakonec k Božímu trestu.


Oddělovač

Doporučujeme


Modlete se za

&PREP Jak se orientovat mezi tolika vlivy?

Povídal jsem si s kamarádem křesťanem, který byl rozčarovaný z toho, že dnes už nic není stabilní, dokonce ani naše víra, naše přesvědčení a způsob zbožnosti, na který jsme byli dosud zvyklí. Stále přicházejí nové směry, nové vlivy, někdo něco přeceňuje, jiný se snaží to vyvážit opačným extrémem. Každý se snaží mít větší vliv a přesvědčit ostatní, že ta jeho cesta je nejlepší.

A tak jsme svědky existence mnoha směrů, důrazů, lidé kolem nás jezdí na školení, semináře a konference, kde se učí novým pohledům, novým směrům v křesťanské hudbě, novému pojetí chval, novým teologickým pohledům, využívají křesťanského poradenství a učí se ho poskytovat, rozvíjejí svá obdarování, prožívají osvobození od problémů, zažívají životní objevy, pociťují přijetí − prostě něco, čeho by se doma ve vlastním sboru snad nikdy nedočkali.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Charakter jako předpoklad úspěchu

H. Cloud
Charakter jako předpoklad úspěchu
Návrat, běžná cena 290 Kč
Naše sleva: 9 Kč
Vaše cena: 281 Kč

ks

Když ale přijedou domů, jejich nadšení brzy doplápolá − nenacházejí pochopení, a tak se ocitají v opozici a raději tím častěji jezdí čerpat ze svého nového zdroje. Stávající vedení sboru je brzdí, zakazuje jim někam jezdit a přitom asi ani netuší, co všechno se tam děje.

Ty konference nebo konkrétní služba přitom má za cíl věřícím z různých denominací a sborů pomáhat, pokrývat to, co u nich vidí jako neřešené potřeby. Lidé v klasických sborech prožívají nedostatek a když konečně najdou nějaké východisko, tak je jim to zakazováno. A vedení sborů si myslí, že nebýt těch nových „služeb“ a organizací, tak by nikdy své nedostatky ani neobjevili.

Mám porozumění pro to, že někdo mimo svůj sbor objeví něco, co tam očekávat nemohl, vím o lidech, kteří se novým trendům brání, rozumím obavám a nevoli těch, kdo těžko snášejí, když někdo odněkud přijede a dává najevo, že objevil něco úžasného a já že snad naprosto nechápu, o čem je křesťanský život.

Existuje nějaké rozumné východisko? Nabízím v takové situaci tyto postoje:

  • Neztratit rozvahu a nadhled,
  • neopustit osvědčené principy,
  • vážit si druhých lidí
  • nepřestat spolu mluvit,
  • a pokud je třeba, tak přiměřeným způsobem jednat.

Co to znamená prakticky?

Nezratit rozvahu a nadhled znamená neukvapovat se v tom, že bychom hned propadli strachu a prudkým reakcím − nebo na druhé straně přílišnému nadšení. Dopřejme čas tomu, abychom se sami vnitřně uklidnili, a zjistili si pravdivé informace, tedy něco víc, než co slyšíme od svých příznivců, soukmenovců a lidí, ke kterým máme blízko.

Neopouštěním osvědčených principů mám na mysli to, abychom zůstali u toho, co platilo vždy. Bible je kritériem, ale zároveň živým Božím slovem. Je životodárnou potravou pro naši duši, kterou potřebujeme mít vždy svěží, živou, novou. Zkusme se sami nezaujatě s modlitbou za Boží světlo začíst do Božího slova, aby nám sám Bůh ukázal svou odpověď. Možná se to na první pohled nebude týkat daného problému, buďme opatrní v tom, abychom se překotně nevěšeli na první náznak možné aplikace textu v náš prospěch, ale nechejme Boha promlouvat do svého života, aby proměňoval náš charakter a ukazoval nové věci. Často takovým způsobem zjistím, že Boží priority jsou jiné než mé a jiné než protistrany.

Najednou vidím, že Bůh skrze své slovo dává nové světlo, které obohacuje mě i tu druhou stranu. Můžeme tak objevit nové důrazy, které jsme neměli ani ve „stávajícím klasickém“ sboru, a je to zároveň něco, co (ještě) neobjevili ani tam, kam jezdíme pro nové povzbuzení.

Tak můžeme dospět ke zdravé rovnováze. Nemyslím, že musíme dělat ústupky, ale uvědomíme si například, že si mám druhého vážit, i když s ním nesouhlasím. S tím úzce souvisí, že s ním nepřestanu komunikovat, protože si myslím: „S ním to nemá cenu, já se s ním nebavím.„ I když se jedno setkání může zdát marné, zaměřme se před dalším rozhovorem na nezaujaté hledání Boží odpovědi.

Dalším osvědčeným principem je sledovat ovoce. Měřítkem není to, jak se cítím, ale jaké to způsobilo viditelné změny v praktickém životě. Zkusme si sepsat, jak můj život (nebo život toho druhého) vypadal předtím a jak vypadá teď, a potom to můžeme zkonzultovat s někým nezávislým.

Často se stává, že lidé, kteří hodně hledají jinde, hledají něco, co víc nasycuje, co dává lepší duchovní uspokojení nebo uzdravuje, zůstávají po celou dobu beze změny. Na jedné straně stále prožívají úlevu, osvobození, uzdravení, ale na druhé straně to chtějí prožívat stále znovu a nikdy toho nemají dost. Kladu si otázku, jestli příčina není ani tolik v nedostatečné úlevě, nedostatečném uzdravení, ale v tom, že se tito lidé vůbec nemění,, a přitom stále potřebují víc. Mám pro to porozumění, také jsem měl ve svém životě takové období. Řešením však není nové společenství, duchovnější poradci, ale to, abych uzdravení přijal od Boha, aby se mi Bůh skutečně stal Otcem, naplnil mě a abych pak už zůstal naplněný, uspokojený. Jistě, stále je třeba doplňovat, udržovat svůj vztah s Otcem, ale už nepotřebuji nikam dychtivě jezdit, nepotřebuji další vnitřní uzdravení, naplnění. Po několika letech křesťanského života by člověk měl být zdravý, zralý, schopný si sám najít v Božím slově potravu, schopný samostatného duchovního života a nasycovat nejen sebe ale i druhé. Měl by být schopen vést druhé, vyučovat, motivovat, být příkladem. „Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného“ (Židům 5,12-14)

Často si obě strany potřebují položit řadu otázek. Není to náhodou tak, že nám ve sboru skutečně chybí určitý druh vyučování, vzdělávání? Nebyly by některé nové formy užitečným obohacením, které osloví dnešní lidi? Jsme schopni něco takového zajistit z vlastních zdrojů, aby nebylo třeba jezdit někam na neprozkoumanou půdu? Co si takhle někoho pozvat, aby nám řekl, jak vypadáme zvenku? Není naše nedorozumění jen v tom, že mluvíme o témž jiným slovy? Neměl bych přestat pohrdat tím, s kým nesouhlasím?

Jako znak Božího působení ve sboru vidím to, když se lidé dohodnou, mají k sobě úctu, i když spolu nesouhlasí. Je radostné, když opravdu začnou něco dělat jinak než dosud − a přitom to nebude vnucený „dovoz odjinud„, ale po společném hledání, modlitbách a rozhovorech se dohodnou tak, aby se nikdo neurážel, nepohoršoval, nepovyšoval. Obě strany přitom vidí, že kritéria Božího slova zůstávají zachována. To vidím jako znamení Božího požehnání. Naopak tam, kde jsou zásadní neshody, odhaduji, že odtud „sláva Hospodinova odešla“ − bez ohledu na to, kdo to „zavinil„.

Přesto nevylučuji, že je někdy třeba říct: „Toto není správné, toto není biblické, toto v našem sboru nebude,“ nebo naopak „v tomto prostředí já nemohu dále být...„ Než to ale řekneme, ujistěme se, že jsme všechno dělali poctivě, s úctou i vůči těm, kdo s námi nesouhlasí, a nezavírejme dveře pro jakoukoli další komunikaci, vzájemné odpuštění a porozumění. Například, když časem zjistím, že jsou v životě ještě závažnější věci...

Jan Vopalecký, březen 2018

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.

Oddělovač
 

Doporučujeme:

Nová milost každé ráno

Autor, který má za sebou několik bestsellerů, nám pro ranní probuzení vzpruhu do života nabízí něco víc a něco ...

Nová milost každé ráno
 

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Charakter jako předpoklad úspěchu

H. Cloud
Charakter jako předpoklad úspěchu
Návrat, běžná cena 290 Kč
Naše sleva: 9 Kč
Vaše cena: 281 Kč

ks


Dej jim najíst − syť se u Boha, dávej svým ovcím dobrý pokrm a oni pak nebudou mít potřebu chodit jinam. Pastýřsky se o své ovce starej, zajímej se o jejich vnitřní život, duchovní život, ptej se jich, snaž se jim porozumět, vyslechni a reaguj až s odstupem, možná až při příštím setkání. To je způsob, proč nebudou muset chodit jinam.