Dobrý pastýř, nebo plot

Máme doma kočku domácí. Ráno ji vypustíme ven, ona se za chvíli vrátí, nažere se, někde v teple si lehne a celý den prospí. Někteří podobně chovají králíky domácí, někteří prase domácí.

Zato kočka divoká, králík divoký nebo prase divoké? Musí se sami postarat o žrádlo, je jim zima, všude na ně číhá nebezpečí − ale mají bezmeznou svobodu.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

A kdybyste v lese potkali ovci, co si řeknete?

Budete váhat, jestli je to ovce domácí, nebo divoká? Ne, je to ovce ztracená.

Pastýř hledá ztracené ovce

V Bibli^*1 se mluví o pastýři, který měl sto ovcí. Když se mu jedna ztratila (ne že zdivočela), tak se ji vydal hledat. Našel ji a celý šťastný si ji přinesl domů. Takový je Bůh a takoví jsme my lidé. Pán Ježíš je jako pastýř, my lidé jako ovce.

Jinde Bible^*2 vypráví o pastýři, který ráno vstane a jde na pastvu. Své ovce zná, ony ho slyší, reagují na jeho hlas a jdou za ním, protože znají jeho hlas − i když třeba slovům nerozumí. Kdyby to byl někdo jiný, tak za ním nepůjdou, protože jdou jen za známým hlasem.

Mám malého ročního vnuka. Jednou jsem s ním zničehonic začal mluvit německy. A on to ani nepoznal. Ani se nedivil, protože znal můj hlas, i když slovům nerozuměl.

Nemusíme vždy rozumět tomu, co Bůh říká, proč jedná tak, jak jedná, ale je důležité znát jeho hlas a jít za známým hlasem. Dobrý pastýř ovce

chrání (aby nezabloudily, neztratily se, někde nespadly a nedostal se k nim vlk)
krmí je (stará se jim o pastvu)
a vede je (tam, kde je zelená tráva, voda a klid)

Pastýř, nebo plot

Je zajímavé, že nikde není řeč o plotu. Když jsme na venkově, vidíme, že některé pastviny jsou obehnané plotem. Proč?

Ploty se staví proto, aby se ovce neztratily, aby je někdo neukradl nebo jim jinak neublížil. Plot je důležitý tehdy, když pastýř u ovcí není. Někdy si potřebuje odběhnout nebo něco vyřídit, tehdy se spoléhá na to, že má pastvinu obehnanou plotem.

Ovce si napřed celý plot několikrát obejdou. Poznáme to podle toho, že kolem plotu je vydupaná cestička. Potřebují se seznámit s teritoriem a jeho hranicemi. Nebo že by hledaly pastýře?

Dobrý pastýř je s ovcemi pořád, nepřestane se o ně starat, neodejde, nesvěří je plotu a neuteče ani tehdy, když hrozí nebezpečí. Pastýř je osobně vodí na pastvu, k čerstvé vodě a ovce chodí za ním. Plot nepotřebuje. A kdyby přišlo nějaké nebezpečí, je ochoten za ně položit život! Takový je Pán Ježíš.

Příkazy a zákazy jako plot

Jako plot vnímám v praxi různá pravidla, omezení, zákazy a příkazy, které nahrazují osobní kontakt a vedení. Někdy dají plotu přednost i někteří lidé v církvi − rádi pravidla diktují a jsou hrdí, že je sami dodržují. Když se s vámi mají setkat osobně, tak buď zrozpačití, setkání se nějak vyhnou nebo zaútočí. Neosobní pokyny a příkazy ovšem samy o sobě neobsáhnou všechny životní situace. A lidem zvenku jen signalizují, že křesťanství jsou samé zákazy a příkazy.

Plot není něco, co přitahuje. Zvlášť dnes lidé chtějí volnost, potřebují se sami se rozhodnout, že půjdou za hlasem dobrého Pastýře. Nepůjdou proto, že jim ukáže hezký plot.

Jestliže však někdo ucítí, uslyší, zažije s Bohem nebo s křesťany něco osobního, co pochopí jako Boží hlas − mohou to být moudrá nebo laskavá slova, silné setkání, nějaká myšlenka... − pak se sami začnou zajímat o to, aby slyšeli Boží hlas znovu.

Podle čeho se orientujeme?

Posloucháme hlas dobrého pastýře, který nás zná, a jdeme za ním, nebo si vytváříme hranice podle plotu, na který si nakonec zvykneme a smíříme se územím, které nám někdo vytyčil, případně které jsme si vymezili my sami.

Potřebuji znát hlas dobrého pastýře, který se mnou jedná individuálně podle toho, kdo jsem. Za ním chci jít. On ví, kdo jsem, jak se jmenuju, jak se cítím, dává mi, co opravdu potřebuji, a vodí mě vždy tam, kde je právě zelená pastva, čistá voda, a ve správný čas mi dopřává odpočinek.

S ním jsem v bezpečí, důvěřuji mu, že mě dobře vede, i kdyby to někdy znamenalo něco, čemu nerozumím, nebo bych měl jít mimo území vytyčené plotem. Je však třeba být citlivý a umět rozpoznávat jeho hlas.

Jan Vopalecký, leden 2026

^*1Lukáš 15,4-7:„Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.´ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

^*2Jan 10,3-4: Ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.

Podobné články

Podobat se Kristu − jako David