Pamatujete si přesně, co vám řekl?
Posloucháte, co vám kdo říká?
Některé výroky na mou adresu si i z dětství pamatuji přesně. U jiných si nejsem tak úplně jist a asi bych dnes byl rád, kdybych věděl, co mi to tehdy dědeček říkal, když jsem se ho ptal životní odkaz.
Důslednost v Bibli
Bible je na řadě míst psaná velmi důsledně − přesně říká, co kdo řekl, a zdůrazňuje, že to řekl právě on.
Například mě zaujalo, jak je napsaný jeden z příběhů o Eliášovi. „Bůh mu řekl: ‚Jdi k poslům krále Achazjáše a řekni jim: Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu?’“
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Pak bych očekával to, co je pro Bibli typické, že bude napsáno třeba: „Eliáš šel a těm poslům řekl: Což není Bůh v Izraeli atd...“
To je však v 1. Královské 1 vynecháno a je tam doslovně napsáno pouze to, co poslové později řekli králi: „Šel nám naproti nějaký muž a řekl nám: Jděte, vraťte se ke králi, který vás poslal, a řekněte mu: Toto praví Hospodin: Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu?“ Eliáš tedy Boží vzkaz vyřídil královým poslům přesně a poslové přesně informovali krále. (Vlastně by v té větě měly být čtvery uvozovky, což neumím, tak nepíšu žádné.) Líbí se mi to. Já z toho vyvozuji, že Eliáš byl spolehlivý, poslušný.
Mám si cvičit paměť?
Jak by to vypadalo dnes? Domnívám se, že největší těžkostí by bylo zapamatovat si ta slova přesně. Někdy to byly dlouhé vzkazy (Abraham k rodině Izákovy nevěsty (1M 2č), pokyny ke stavbě příbytku podle 2M 24-39 nebo Korneliovi poslové k Petrovi (Sk 10)) a přiznám se, že pokud bych to já měl vyřídit doslovně, tak bych si to musel napsat a pak přečíst.
Překvapuje mě tady biblický důraz na přesnost. Přemýšlím, že před Bohem je lepší si něco napsat než to zkomolit. Taky si říkám, že v biblických dobách lidé nebyli zaplaveni tolika informacemi, vzkazy a citáty, že si hned napoprvé dokázali všechno zapamatovat. Kolik námahy by nás to stálo, abychom byli jako oni!
A dále si uvědomuji, že existují případy, kde ta slova někdo deformoval, mírně upravil, například Eva neřekla hadovi přesně totéž, co Bůh řekl Adamovi − Gn 2+3. Evu to ovoce lákalo. A v tom je právě nebezpečí: když chceme vypadat lépe, když si něco chceme udělat po svém, tak si slova, která bychom měli předat přesně, trochu upravíme. Někdy málo, jako Eva, ale někdy tak, že už je to až lež.
Co když zapomenu něco důležitého?
I když se dnes někdy říká: „Já si to nemusím pamatovat, protože vím, kde to najdu (na internetu).“, tak mě to motivuje k tomu, abych se učil druhým pozorně naslouchat a zapamatovat si, co říkají.
A snažím se druhé poslouchat pozorně. A brát to, jak to říká. Třeba to je něco důležitého pro můj život. A co teprve, když to něco říká Bůh!
Jan Vopalecký, listopad 2025
Podobné články
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
