Připravený na jeho příchod (TWR)

Dnes to bude o takové trochu bláznivé připravenosti − na něco, co neznáme, co nevíme, jaké to bude, ale přece jen máme k dispozici nějaké pokyny, jak se na to neznámé připravovat.

Začalo to tehdy, když Ježíš chodil tady po zemi a získal si řadu příznivců. Když umřel a zpráva o jeho smrti a jejím významu se roznesla, získal příznivců ještě víc. Dnes má přátele po celém světě, říká se jim křesťané (vlastně kristovci podle Krista).

Ježíš pro ně znamená strašně moc, však také pro ně strašně moc udělal: Mluvil velmi srozumitelně a lidí se to dotýkalo. Od ostatních současníků se odlišoval tím, že měl porozumění pro lidskou slabost. Sám sice nehřešil, ale hříchy jiných dokázal odpouštět. Viděl, že je čeká odsouzení, tedy smrt a věčné trápení v pekle, odkud není úniku. Tento Ježíš se jich zastal a nabídl se, že trest za ně vezme na sebe − to byl vlastně skutečný smysl jeho smrti (k tomu cituji z listu Římanům 8,3: „Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích”). Všichni, kdo mu uvěřili a nechali se v trestu zastoupit, se stali jeho přáteli a Bůh jim odpustil.

Než Ježíš odešel z tohoto světa, svým přátelům, i těm budoucím, kteří v něho uvěřili později, řekl, že odejde do nebe, a slíbil jim, že jim připraví místo, pak se pro ně vrátí a vezme si je k sobě. Poslouchejte, jak to říkal: “J 14,1 „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. 3 A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.” (Jan 14,1-3). A později se modlí k Bohu: “Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal” (Jan 17,24).

Neupřesnil, jaké to bude tam, kam je chce vzít, natož kdy to bude.

Teď tedy ti jeho přátelé žijí tady na zemi a čekají. Těší se na něco, co pro ně Ježíš připravuje, nikdo sice neví, jak přesně to tam vypadá, netuší, jaké to bude nebo co to bude, ale nepochybují, že to bude něco skvělého. Miliony lidí mu těší se na něco, o čem nemají ponětí, jaké to vlastně je – a to jenom proto, že věří tomu, který pro ně strašně moc udělal!

Pavel (apoštol) říká, že Bůh těm, kdo ho milují, připravuje něco, co nikdo z lidí neviděl, neslyšel a co předčí všechny fantazie, prostě nikdo si to nedovede představit (1. Korintským 2,9).

Něco, co si nedovedeme představit

Chtěl jsem mluvit o tom, abychom byli připraveni, a podívejte, kam jsem se dostal: Mluvím o tom, že Bůh je připraven! Tedy ještě není, ale připravuje!

Ono to je opravdu naopak: Bůh je úžasný v tom, že pro nás něco připravuje. Tomu „něco“ se říká nebe. A zároveň chce, abychom se připravovali i my. A dává najevo, že se můžeme těšit!

Jak se těšit na něco, co si nedovedeme představit? Ježíšovi lidé se přesto těší. Je to jednoduché, znají toho, kdo to slibuje! Ježíš je úžasná osobnost a křesťané mu plně uvěřili. Jeden z nich, apoštol Petr, píše: „Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.“ (1. Petrův 3,13)

Jan měl zjevení, které popisuje takto: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude.“ (Zjevení 21,3-4)

Ježíš byl tak úžasný, že za ně byl ochoten umřít. Teď mu ti jeho přátelé bezmezně věří, žijí pro něho, dělají to, k čemu je poslal, a mluví o něm. Ta důvěra se projevuje například také tím, že když křesťané − ti Ježíšovi stoupenci či přátelé − odcházejí z tohoto světa, jsou vnitřně vyrovnaní, klidní a doslova se těší na to, co je čeká po smrti. A nevadí jim, že nevědí, co přesně to bude.

Připravenost na jeho příchod

Pán Ježíš říká: v Matouši 24,44: Proto i vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“

Těch biblických míst o Kristově příchodu je několik, lze je rozlišit na dva druhy:

Za prvé: Kristus přijde jen do oblak, vzkřísí ty, kdo v Krista věřili, promění věřící, kteří budou v tom okamžiku žít tady na zemi, a obojí si vezme k sobě do nebe. Tomu se říká Vytržení nebo příchod pro církev 1Te 4; Jan 14; 1K 15. Ostatní tedy zůstanou na zemi.

Druhá skupina biblických míst popisuje, že Kristus přijde s velkou slávou na zem, kde bude velký chaos, velké soužení, zejména pro Izraelce. Kristus udělá pořádek, zlé odsoudí a pošle do pekla − (Opravdu, tak to říká Matouši 25,41!). A hodné vezme s sebou do tisíciletého království, zlatého věku lidstva − Zjevení 20 + řada míst ve Starém zákoně.

Tento druhý příchod bude mít určitá předznamenání. Některá se už plní, ale nezdá se, že by už byla naplněna všechna, například soužení, jakého ještě nebylo, v Jeruzalémě nestojí Hospodinův chrám.

Tento příchod bych označil jako příchod Krista ve slávě se svatými na zem a zřejmě k němu dojde o něco později po vytržení.

Vytržení může nastat kdykoliv, možná to ani nedovysílám. A na ně máme být připraveni. Jak?

Naše příprava na Kristův příchod má dvě roviny:

Za prvé: Aby nás Kristus vůbec s sebou vzal. Vezme si s sebou jen věřící lidi, tedy ty, které jsem před chvíli označoval jako Ježíšovy přátele. Ti mu uvěřili a nechali se v trestu zastoupit. Bůh jim – díky víře v Kristovo sebeobětování – odpustil, Ježíš se s nimi osobně zná.

Za druhé: Bible mluví o hodnocení věřících. Není to soud, kde by měl někdo být odsouzen, ale Pán bude hodnotit, jak tady na zemi kdo žil − 1. Korintským 3.

Jak se na to připravovat?

Tady to budu písmenkovat:

a) Když nás Kristus očistil, máme se udržovat v čistotě. Kristova oběť je zdrojem odpuštění a očištění i pro věřícího. Máme tedy mít vždy všechno vyznané, odpuštěné.

b) Dělat, co dělat máme – sem patří dobré skutky. Ony sice nejsou důvodem, proč by se někdo dostal do nebe – to je pouze víra v Krista, ale právě tyto dobré skutky bude Pán hodnotit.

Blaze tomu, koho Pán při svém příchodu zastihne uprostřed pilné práce − a já doplňuji − třeba i nedodělané.

c) Snad posledním znakem naší připravenosti je těšit se na Kristův příchod. Znamená to nelpět na zemských věcech, být ochoten okamžitě všeho nechat a jít.

Víte, mám doma dva malé kluky. Celé odpoledne si hrajou si na písku. Večer volám z okna: “Klucííí, pojďte domů!” – a ozve se: „Ještě chvilkůůů.” − Vidíte, jsou připraveni, ale na mé zavolání se netěší: jsou příliš zaujati svým písečkem.

Jiná situace: Jsem na služební cestě, po týdnu se vrátím, přijdu na zahradu a vidím kluky, jak si hrajou na písku. Ode dveří klidným hlasem řeknu: “Kluci!” − A co oni? “Dědóóóó.” A s rozpřaženýma rukama mi vletí do náruče!

Co řekneme, až Kristus přijde? “Ještě chvilkůůů!” nebo “Pane Ježíši!”

Jan Vopalecký, březen 2020