Pomůže restrukturalizace církve?

Nedávno jsem v jednom časopise četl nářky, jak se rozpadají velké církve: Razantně ubývá členů, tím klesají příjmy, nikdo nechce studovat teologii, za chvíli snad nebude mít kdo kázat... Pak je náročné udržet prostory ke scházení…

Na čem je církev závislá?

Vedení církve to hodlá řešit restrukturalizací, větší centralizací, širším zapojením laiků…

Existence Boží církve však není závislá na počtu budov, na penězích, na počtu vzdělaných kazatelů a dokonce ani na počtu věřících. Je pravda, že když je všeho dost, vyvolává to příjemný pocit, že jsme dobří, lepší než jiní, kterých je méně.

Ale počet nás nemusí znepokojovat ani na něm nemusíme zakládat spokojenost.

Podstata církve

Podstatou církve je to, aby zde na světě bylo světlo, svědectví o Bohu a o jeho záchraně. Velikost církve, počet lidí, kteří se scházejí, a to, jak dobře jsou organizovaní, je vedlejší produkt toho, čím lidé v církvi žijí. Jestliže jsou proměněni a nadšeni Kristem, pak Krista přirozeně vyzařují, svítí to z nich všude, kam přijdou, a přinášejí proměnu do osobních životů i do společenství, kde se scházejí. Jejich víra se upevňuje. A při zpětném pohledu zjistíme, že se podle toho mění i počet, finance nebo vybavení modliteben.

A naopak, jestliže nám chybí podstata, je mylné se chlácholit tím, že nevadí, když je nás málo.