menu

Čtení pro rodinu


 Knihy

 Blogy

 Mezilidské vztahy

 Sexualita

 Manželství

 Ženy

 Chlapi

 Výchova

 Zdraví

 Aktuální dění

 Život a hodnoty

 Duchovní život

 Pro děti

 O nás

 Archiv článků


------

Citát z Bible:

Aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

1K 2,5 E

------

Svěrací kazajka

Svěrací kazajka

Poznali se na jednom prázdninovém pobytu. Oba byli velmi mladí. Monika pořád říká: „Byla to láska na první pohled." Pořád byli spolu. Když měla Monika po maturitě, hnala se do vdávání. Doma to neměla lehké. Matka žila s jiným mužem, který neměl Moniku rád. Ta chtěla jen pryč. Marek, který zatím studoval, by raději ještě počkal. Ale jeho milá mu vykreslila společnou budoucnost růžovými barvami. Chtěla pracovat a pomáhat mu s financováním studia. Marek souhlasil. První roky měli nebe na zemi. Ale když Marek nastoupil do zaměstnání, začalo to v manželství skřípat. Dokud byl Marek na Monice finančně závislý, cítila se dobře. Ale teď už ji nepotřeboval. Aspoň ona si to namlouvala. On byl na tom inteligenčně lépe, ona měla narušené sebevědomí, a tak začala pochybovat o lásce svého manžela. „A nemá kolem sebe hezčí a chytřejší holky?" Žárlivost začala ovládat její myšlení stále víc a víc. Sledovala svého manžela, vyhledávala náznaky jeho nevěrnosti. Každou volnou minutu musel trávit s ní. Došlo i k ošklivým scénám, když si Marek chodil s kamarády jednou týdně zahrát házenou. Čím se Monika na něho víc věšela, tím víc se Marek stahoval do sebe a snažil se najít si volný prostor. Pro Moniku to zas byl jen důkaz, že mu na ní už vůbec nezáleží.


Kdo si není vědom své hodnoty jako člověka a jako Božího stvoření, ten se, stává závislý na ujištění a na projevech, že si ho druzí lidé váží.

Chorobné vyhledávání důkazů lásky je pro manželství přílišná zátěž. Každá nepozornost, pozdní příchod, nebo když se zapomene na výročí svatby, všemu se přikládá obrovský význam jako by ten druhý neměl cenu. Člověku s negativním hodnocením sebe sama nepomůže ani to, když mu druhý tvrdí, že ho má rád. Křečovitě se snaží zajistit si věčnou lásku druhého. Obavy, aby neztratil partnera, vedou k přílišnému upnutí se na něho. A do vztahu se vplíží nedůvěra a žárlivost.


Ten, kdo druhého takto sleduje, se mylně domnívá, že jeho chování pramení jenom z obrovské lásky k partnerovi. Ale v podstatě to není nic jiného než čirý egoismus. Druhý má pro něho význam jenom v tom, co pro něho dělá. Pravá láska však usiluje o dobro druhého, dopřává volný prostor k dýchání. Upnutí se na druhého může vypadat jako láska, ale vede k otrávenosti a snaze raději utéct.


Co má společného trouba s mrazivým vztahem?

Když jsem byla malá, u nás doma platilo: Co je na talíři, to se sní! Ale stejně jako většina dětí jsem i já měla s některými jídly potíže. Prostě jsem to do sebe nedostala. Když jsem ještě ve dvě hodiny seděla u stolu, plný talíř před sebou, maminka mi ho vzala. Tím to ale neskončilo. Ne že bych odpoledne už nedostala nic k jídlu - ale večer dala maminka zbytek jídla do trouby a ohřála ho. Brambory nebo květák nevypadaly v tomto stavu příliš vábně. Stálo mě to mnoho úsilí, než se mi to podařilo sníst.


Toto přihřívání se v přeneseném smyslu děje často mezi manžely. Staré, dávno minulé prohřešky, které jsou už údajně odpuštěné, ale ne zapomenuté – se v určitých situacích zase vytáhnou a přihřejou. Nebývá lehké nechat zranění s Boží pomocí zahojit a už se nikdy v ráně nevrtat. To, zda ji zase otevřeme, není otázka, jestli můžeme ale, jestli chceme. Co bychom na to řekli, kdyby s našimi přestupky takhle zacházel Bůh? Byli bychom zoufalí! Ale Bůh slibuje svému lidu: „Zaženu tvou nevěru jako mračno a jako oblak tvé hříchy" (Izajáš 44,22).


Vzhledem k tomu je to z naší strany nestydatost, když stará břemena svých blízkých konzervujeme, přihříváme a neseme na stůl.


Vzory

Všichni se ve svých vztazích chováme podle nějakého vzoru. To, jak spolu jednali naši rodiče, se odráží i v našem chování, i když jsme viděli, že to není dobré. Je poučné si zpřítomnit atmosféru domova, kde jsme vyrůstali. Byly to vztahy otevřené, nebo plné nepřístupnosti? Žili jsme tam spolu nebo jen vedle sebe?


Touha po dokonalém vztahu

Vzpomínám si na manželskou dvojici, která mě jako mladou dívku zpočátku velmi silně ovlivnila. Chovali se k sobě s vybranou zdvořilostí. Nedokázala jsem si představit, že by se kdy hádali. Zvenku vypadalo jejich manželství ideálně, ba dokonale. Ale pak jsem zpozorovala, že tito moji „ideální manželé" mezi sebou stále udržují určitý odstup. Strach ze vzájemného zranění něco stál, měl svou cenu: chlad ve vztahu. Zdvořilost je dobrá ale, když se zvrhne v to, že člověk musí každé slovo napřed vážit na zlatnických vahách v obavě, aby druhého neurazil, pak nemůže vzniknout důvěra. Jak žalostné! Dnes si sotva dovedu představit něco tak prázdného a deprimujícího jako život ve dvou s takovým odstupem.


Jestliže svého manžela miluji, pak mám stále touhu být s ním jedna duše a jedno tělo. Právě v touze po dokonalém vztahu si bolestně uvědomujeme svou rozdílnost. Za více než třicet let společného manželství je mi jasné: Jestliže chci, aby mi manžel naprosto rozuměl, a dívám se na něho jako na záruku svého štěstí, pak ho přetěžuji. Od žádného člověka nemůžu očekávat to, co může dát pouze Bůh. Přehnané očekávání vede ke zklamání. Náš partner není dokonalý a ani my nejsme dokonalí. S tím musíme žít. Je třeba jen ochoty měnit se. Všichni máme tendenci myslet si, že právě náš pohled na věci, naše vnímání a pocity jsou správné. Vzdejme se této mylné představy!


Čím více prostoru dáváme ve svém životě Božímu slovu a čím více se podle něho řídíme, tím více se naše ostré hrany obrušují. Soužití s druhými je jednodušší - a ledy tají.

Yvonne Schwengelerová, z Ethosu č. 1/2000

Kam dál? - Ostatní části

Jak rozehřát zamrzlé manželství - úvod
1. zdroj chladu: Nechci hadr, chci chlapa!
2. zdroj chladu: Zlatá klícka
3. zdroj chladu: Když krk točí hlavou
4. zdroj chladu: Hádej, co si přeju?
5. zdroj chladu: Svěrací kazajka
-------------



 Knihy   <= Dále číst =>   Blogy
Příběhy lásky

G. Chapman
Příběhy lásky
Návrat, 230 Kč

ks