Rozvod po dobrém?

Rozvod se v poslední době stává společensky přijatelným i mezi křesťany. A protože víme, že to neodpovídá Božímu záměru, často vlastnoručně poskládané argumenty pro jeho legitimizaci opakujeme tak dlouho, až jim sami věříme – s dalekosáhlými důsledky pro celou společnost.

Pevnost „křesťanské manželství“ je těžce ostřelována, a to nejen zvenčí, ale stále víc zevnitř. „Když nejste spolu šťastní, tak se raději rozejděte. Děti z toho nic nemají, když zůstanete spolu. Bůh určitě nechce, abyste trpěli.“ Tak nebo podobně zní rady, které slyší dvojice v krizi stále častěji. A křesťan, který rozvod odmítá, musí počítat s tím, že ho odsoudí jako zákonického nebo nemilosrdného. Pomůže však postiženým toto stále příznivější hodnocení? Jejich rány nevyléčí, když okolní křesťané jejich rozbité vztahy prohlásí za normální nebo když je dokonce omluví s biblickým odůvodněním? Co se asi odehrává v mužích a ženách, kteří vidí, že vedení sboru k nevěře manžela/manželky mlčí? Co asi cítí děti, když sbor vnímají jako prostředí bez pravidel, kde se do rodinných záležitosti nikdo neplete, a proto se ani o uzdravení vztahů v rodinách nikdo nezasazuje?

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Leman K.
Na otci záleží
Návrat domů, běžná cena 230 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 225 Kč

ks

Dříve lidé zůstávali spolu z ekonomických důvodů nebo kvůli strachu ze stigmatizace, zato dnes se kyvadlo přesouvá opačným směrem. Pocit osobní spokojenosti má vysokou prioritu a nové životní cesty se často jeví daleko atraktivnější, než aby člověk musel pracovat na vlastním manželství, v němž to už neklape. Ale zdání klame.

Jsem velmi vděčná, že nám zkušený poradce během naší manželské krize kladl na srdce, že rozvod je zpravidla horší a náročnější cesta. Mnoho dvojic později při zpětném pohledu zjistí, že momentální „zisk“ z rozvodu zdaleka nevyváží všechny výzvy a zranění, které rozvod přinesl. I ve vztazích dvou lidí existují krize a soužití rodiny bývá často hodně náročné. Obojí, manželství i rodina, je projekt, který Bůh plánoval tak, že bude trvat celý život.

„Na začátku to tak ale nebylo,“ říká Ježíš (Matouš 19,8), když ho farizeové pokoušejí otázkou ohledně rozvodu. Tím se zřetelně staví proti liberalizaci manželského uspořádání, což propagovala řada zákoníků. Ve svém sporu se zákoníky své doby uvádí Ježíš „tvrdost srdce“ jako důvod, proč lidé rozdělují to, co Bůh spojil „v jedno tělo“. Ať to vezmeme z kterékoli strany, žádné místo Bible neoznačuje rozvod jako něco dobrého, co by přinášelo požehnání. Bůh svůj lid důrazně varuje, aby neoznačovali hořké jako sladké (Izajáš 5,20). Když někdo obrací nebo likviduje na cestách ukazatele, znemožňuje tak bloudícím lidem, aby se zorientovali.

Tvrdost srdce je vzpourou proti Bohu a hřích působí toxicky, i když ho podáváme jako „draze zaplacenou životní zkušenost“. Ano, i pro rozvedené existuje náprava, milost a návrat zpět, stejně jako pro všechny ostatní. Platí to i pro ty, kteří se rozvodu dopustili „jen“ v myšlenkách. „Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu“ (Římanům 3,23). Tvrdost srdce se projevuje také v tom, když vidíme jenom sami sebe. Podmínkou pro Boží milost je to, abychom svůj hřích Bohu přiznali a poděkovali, že Kristus za něj umřel – ne v tom, že se budeme vymlouvat a ospravedlňovat. Díky této draze získané milosti můžeme přiznat pravdu, vstát a jít dál.

Strom nebo les?

Když tady hodnotím rozvod kriticky, nejde mi o to, aby rozvedené obviňovala. Uvědomuji si, že existují lidé, kteří udělali všechno pro to, aby rozvodu předešli. A stejně tak si jsem vědoma, že existují případy, kdy rozchod nebo rozvod je jediné zodpovědné opatření. Dlouhodobá nevěra, těžká psychická nemoc, násilí, závislost nebo zneužívání může vyžadovat, aby se partner a děti dostali do bezpečí. Ale z těchto případů nemůžeme vyvodit, že rozvod „není tak zlý“ nebo že s ohledem na bolest postižených lidí budeme k tomuto problému mlčet. V Božím království nejde jen o nás jako jednotlivce, ale vždy také o celek. Když se velmi snažíme pomoci jednotlivým „stromům“, musíme mít také na mysli, co to přinese celku, „lesu“. V pastýřské péči jde o zdraví jednotlivého „stromu“, ale v biblicky postaveném vyučování jde vždy o to, aby se celý „les“ udržoval pomocí Božích pokynů, které přinášejí stabilitu a růst.

Rozvod má erozivní potenciál

Asi před dvaceti lety jsme v okruhu našich známých prožili několik rozvodů a dobře si vzpomínám, jak nás to všechny ochromilo. „Copak neexistuje nic, co by to zastavilo?“ ozývalo se mi v srdci. Připomínalo mi to film Doba ledová, jak tam mamutovi a jeho přátelům puká led pod nohama. Manželství ani rozvod není soukromá věc. Rozvod je jako prasklina, která se šíří půdou, na které všichni stojíme. Člověk si pak myslí: „Když neexistuje věčná láska, na co se pak můžu spolehnout?“

Pavel přirovnává v Novém zákoně manželství ke smlouvě, kterou Kristus uzavřel s církví. Jako manželé jsme smluvní partneři a – ve vší naší slabosti – reprezentujeme věčnou smlouvu, kterou věrný Bůh své nevěstě nevypovídá ani tehdy, když k tomu má všechny důvody. Když jsem si to v jednom velmi náročném období našeho manželství uvědomila, řekla jsem Bohu: „Pane, jestliže chceš na našem manželství ukázat svou věrnost, tak nechci být tou, která tento obraz rozbije. Nemám sice dojem, že je reprezentuji dobře, ale pokud je to pro tebe důležité, tak kvůli mně to neztroskotá!“

Tato modlitba ve mně něco změnila. Pochopila jsem, že nejde jen o moji pohodu a moje potřeby, ale o to, že Bůh chce uskutečňovat větší plány, a sice aby lidé – v první řadě naše vlastní děti – prožívaly: Existuje láska, která nese a nikdy nepomíjí. V modlitbě Otče náš říkáme: „Staň se tvá vůle…“ a naše manželství pod tuto prosbu také spadají. Bůh chce světu ukázat svou věrnost na naší věrnosti. Gary L. Thomas se ve své knize Svatý přístav provokativně ptá: „Co když Bůh používá naše manželství ani tak k tomu, abychom byli šťastní, ale spíše k tomu, abychom byli svatí?“

Šťastné „děti rozvodu“

V roce 2015 napsal švýcarský pediatr Remo Largo knihu „Šťastné děti rozvodu – co potřebují děti po rozchodu rodičů“. Při jedné školní akci se výchovné poradkyně na učilišti, kam chodí náš syn, někdo zeptal, co můžeme jako rodič dělat, aby naše děti školu úspěšně dokončili. Doporučení této odbornice znělo: „Rozumné hranice a zůstat spolu.“ Sama se často setkává s tím, že někdo školu nedokončí. Mladí lidé, kteří nechají školy, pocházejí podle jejích zkušeností zpravidla z rozbitých rodin. Rozvod otřese dětskou duší. I když je to bez dlouhodobých sporů. Když rodiče například prohlásí, že se ještě sice mají rádi, ale že je třeba začít novou fázi života, jsou děti z toho nekonečně bezradné a zmatené. Když se jeden z rodičů stěhuje pryč, děti se vždy cítí opuštěné a často si to kladou samy sobě za vinu. Dětská duše má svoji logiku. Dospělí si mohou namlouvat, že uplatňují „moderní“ formy vztahu, ale pro jejich děti to představuje velký stres a vnitřní rozervanost. To, že na výchově se rodiče stále častěji chtějí podílet společně, dětem situaci vždy neulehčí. Jedna kamarádka mi vyprávěla o pětileté dívce, která během týdne pendluje mezi tatínkem, maminkou, školkou a kroužky. Ve školce začne často plakat, protože „by chtěla jít k mamince“ a střídání těžko zvládá.

Doprovázejte bez obav a s láskou

Manželské problémy a s nimi spojené pokušení rozdělit, co člověk spojil, není nic nového a není se čemu divit. Od pádu v ráji je v našich lidských vztazích „červ“ a nepřítel sází všechno na to, aby jednotu manželů rozbil. Místo abychom si hráli na zdravá manželství a rodiny, měli bychom poctivě své problémy přiznat a navzájem si být pomocí praktickou podporou, biblickou radou i modlitbou. Má to smysl, abychom postižené páry povzbuzovali, aby se jim dostalo pastýřské péče nebo terapie, má to smysl i pro dobro jejich společných dětí. Čím jsme přitom poctivější, tím větší je šance, že Bůh zasáhne do našich vztahů a uzdraví je. Pokora a ochota přijmout pomoc jsou účinné prostředky proti tvrdosti srdce. Ježíš je připraven nás zachránit, jakmile se přestaneme snažit se sami z močálu vytáhnout za vlasy.

Uzdravit zranění

Rodiny ve fázi rozchodu nebo rozvodu se podobají obětem nehody, kterým je třeba poskytnout první pomoc. Ať si přiznají svůj vztek, bolest, pocit opuštění, potřebují možnost se někomu z blízkých vypovídat. To je důležitý krok na cestě k tomu, jak to zpracovat. Ti, kdo takové dvojice doprovázejí, musí být nestranní a zároveň nemusí mít odpověď na každou otázku. Je důležité, aby společně hledali Ježíše a prosili ho o uzdravení a vedení. Dětem v těchto rodinách můžeme pomoct tím, že jim nabídneme bezpečí, místo, kde prostě můžou jen „být“. Je známo, že pro dítě a jeho odolnost, je důležité mít prarodiče, přátele nebo sousedy, pod jejichž ochranná křídla se můžou schovat, tedy místo, kde si mohou odpočinout, kde se nemusí stavět na jednu nebo druhou stranu. Pro dítě je také důležité, aby z rozchodu rodičů neobviňovalo samo sebe, a velmi léčivé je také to, když se spolu s ním ptáme, co v jejich situaci chce říct, nebo jim ukázat na Ježíše. „Uzdravuje ty, kdo mají zlomené srdce; obvazuje jejich rány“ (Žalm 147,3).

Spojujte to, co patří k sobě

Jako křesťané se máme řídit ne společenskými zvyklostmi, ale tím, co si přeje Bůh.

Když Ježíš říká, že člověk nemá rozdělovat, co Bůh spojil, vyplývá z toho, abychom rozdělené nebo dokonce rozvedené dvojice (tam, kde to je ještě možné a zodpovědné) povzbuzovali k tomu, aby se nechaly znovu přivést zpátky k sobě. Jestliže věříme, že Bůh má moc křísit mrtvé a že stvořil svět z ničeho, pak pro něho není těžké obnovit naše manželství. Jestliže lidem přejeme to nejlepší, pak je budeme nabádat, aby Ježíše bez kompromisů a oddaně následovali, a nejednali podle vlastních svéhlavých plánů. Bůh chce a má moc vzbudit ze smrti i lidská manželství a nechat je znovu rozkvést. Lidské dno se může stát pro Boha startovní čárou. Bůh chce proměnit, vlastně vzít naše tvrdé srdce a místo něho nám dát nového ducha schopného lásky.

Předávejte realistické a biblické pojetí manželství

Čím hlouběji pochopíme, jak je rozvod zhoubný, tím přesvědčivěji budeme investovat do účinné prevence. Místo abychom živili nerealistické iluze, budeme mluvit o tom, že dlouhodobý naplňující vztah vyžaduje práci a sobě a sebezapření. A samozřejmě budeme lidem říkat, kde je zdroj nadpřirozené lásky a vztahu. Budeme dvojice povzbuzovat k věrnosti, vytrvalosti a také v tom půjdeme svými manželstvími příkladem. O svých bojích ale i svých vítězstvích budeme mluvit poctivě a otevřeně, jak to pramení z rostoucí důvěry a věrnosti. Manželství není výběhový model lidského soužití, ale model budoucnosti, který světu ukazuje lásku, jaká daleko přesahuje to, co si lidé mohou navzájem dávat.

„Rozvod po dobrém“ neexistuje, ale existuje dobrý, věrný a všemohoucí Bůh, který udělá vše pro to, aby polámané uzdravil a manželství znovu spojil. Těm, kdo o to prosí, dá ochotu a citlivé srdce. Boží věrnost je základem, kde manželé mohou najít svůj domov a tento domov zprostředkovávat i dalším.

Regula Lehmannová,
vdaná, matka čtyř děti,
studovala rodinné poradenství,
vedoucí nadace pro manželské a rodinné projekty Zukunft CH,
píše knihy, přednáší a koučuje rodiče.
Záliby: být s lidmi, kteří jdou nekompromisně za Ježíšem.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.