Konzultace Křesťanských sborů v Rumunsku

Inset někam doprostřed textu: Ďábel chce zničit náš charakter, abychom byli duchovně bezmocní.

V březnu 2025 jsem se v Rumunsku zúčastnil setkání pracovníků Křesťanských sborů ze zemí střední a východní Evropy. Organizovali ho bratři z Velké Británie, takže všechno probíhalo anglicky; mezi účastníky vedle Britů Poláci, Maďaři, Rumuni, jeden Albánec a já se Samuelem Húštěm.

Konzultace

Setkání se jmenovalo ne konference, kde se přednáší samostatné úvahy, ale konzultace, kde sice někdo uvede, spíš popíše, téma a ostatní se k němu přidávají diskusními příspěvky a poznámkami. Mezi témata patřila otázka, jak křesťansky žit v dnešním politicky neklidném světě, dále role žen v církvi, osobní oddanost Pánu, vedení sboru, mládež, děti a jako biblické východisko sloužil 1. list Petrův.

Modlitby

Nejvíce na mě zapůsobily osobní rozhovory s věřícími z Rumunska. Už na první pohled je patrné, že to jsou skromní, pokorní lidé, kteří znají modlitební život. Jedna kuriozita: Každé ráno jsme se měli modlit podle jazykových skupin. Dvakrát jsme se my Češi přidali k Polákům, ale třetí den jsem se sám vmísil mezi Rumuny, že chci modlitby prožít s nimi. Nerozuměl jsem. Modlili se jeden po druhém přesně v pořadí, jak seděli vedle sebe, asi 15 věřících. Když přišla řada na mě, jeden bratr na mě kývl a pronesl: „Můžeš česky.“ Vnímal jsem, že modlitební život je jim vlastní, modlí se bez čekání, spontánně a mluví u toho rychle.

Pastýřská péče

Stravovali jsme se u velkých kulatých stolů, každý asi pro dvanáct lidí. Jednou seděl u stolu Andrei. Představili jsme se, zjistil jsem, že má jedenačtyřicet let, že je jedním ze čtyř nově ustanovených starších ve sboru v Brašově, takže jich tam je teď osm. Řeč se stočila k pastýřské péči. Na to však už jeho angličtina nestačila, tak zavolal Valentina. Dozvěděl jsem, se, že v rumunských sborech je obvyklé, že během jednoho roku každou rodinu navštíví vždy dva ze starších a mají docela konkrétní oblasti, o kterých spolu mluví. Pokládají například otázky: Jaký je váš osobní duchovní život s Bohem? Jak spolu vycházíte v manželství? Co děti? Jaké si uvědomujete své duchovní dary a jak jimi můžete ve sboru sloužit. Jaký máte prostor pro tuto službu? Jak by vám sbor mohl pomoct rozvíjet dary a službu?

U rozhovoru seděla i manželka jednoho staršího a poznamenala: „Když jsem byla malá, chodili k nám starší častěji, protože moje maminka byla rozvedená, a vždycky se ptali také mě, jak se mám.“

Pár čísel

V Rumunsku je našich sborů dvacetkrát víc než u nás, průměrná velikost je asi šedesát věřících v jednom sboru. Znají i několikasetčlenné sbory. V jednom městě bývá více sborů. Za komunismu byli tamější věřící hojně podporovaní ze Západu, ale v současné době finance už nepřicházejí. Z vlastních rumunských finančních zdrojů naše tamější sbory vyslali a financují 47 zahraničních misionářů – v Jižní Americe, v Indii, Střední Asii a asi třetina z nich je v různých afrických zemích.

Evangelizace? Změna mindsetu

Valentin mi vysvětloval, že přenastavit myšlení (mindset) věřících z přijímání na dávání a vysílání misionářů nebylo snadné. Ale díky zdravému sborovému prostředí a modlitbám se to podařilo i přesto, že řada starších říkala: „My na to nejsme.“ Nebo „To nebude fungovat…“ Inspirovali se v zahraničí a připravili kurz (Kairos), který pomohl pochopit potřebu a naléhavost evangelizační a misijní práce. Tak vznikla misijní škola, kde vychovávají a duchovně budují křesťany se zájmem o to, jak nevěřícím srozumitelně přiblížit evangelium, případně jak založit sbor. Mezi nimi se objevili i budoucí misionáři. I když má středisko v dlouhodobějším průměru asi jen tři studenty.

V rámci asi hodinového ZOOMu se k podobnému tématu připojil bratr Phillipe z Francie a mimo jiné vysvětloval svou zkušenost s tím, jak věřící ztrácejí touhu evangelizovat a zakládat nové sbory:

- Když vznikne konflikt,

- Když vznikne nějaký doktrinální problém,

- Když se dostavěl sborový dům.

Tady jsem si uvědomil, že konflikty a spory jsou ďáblovou pastí, aby nás ochromil – věnujeme pozornost tomu, kvůli čemu se dá pohádat, místo abychom zůstali zaměření na to, co je důležitější.

Další střípky

 Z větších sborů vysílají nedělní shromáždění živě na internet pomocí youtube.com.

 Věnují pozornost povzbuzování těch, kteří se nějak podílejí na práci ve sborech – modlitbami, osobní péčí, zájmem, návštěvami.

 Starší se trvale zabývají tím, jak mohou sbory početně i duchovně růst.

 Rumunské sbory stojí za návštěvu. Byla by to dobrá příležitost se osobně poznat a také prožít, jak sbory mohou růst a práce v nich se rozvíjet.

Jenda Vopalecký