Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. (Bible, Ž 37,5 E)

Inspirováno:

Svěřit Bohu starosti, cestu, plány i touhy

Zdá se vám někdy, že máte na sobě tolik zodpovědnosti a starostí, že dohromady tvoří balvan, který se stal vaší součástí, a vy nevíte, jak se ho zbavit. Tlačí vám na hlavu, na ramena, jste pod tím sehnutí a nejraději byste někam utekli.

Jeden citát z Bible říká:

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

„Svěř Hospodinu svou cestu, doufej v něho, on sám bude jednat.“ (Žalm 37,5)

Je to praktický návod, jak se osvobodit od (nejen) psychického tlaku. Ten citát je do češtiny přeložen správně, ale některá slova mohou mít i jiný význam. Hned to první svěř v podstatě znamená sval nebo odkutálej. Často se používá v souvislosti s velkým kamenem a dokonce i některé české překlady říkají uval.

Ten původní význam se mi líbí. Představte si člověka, který nese na ramenou těžký kámen nebo třeba padesátikilový pytel cementu. Konečně ho může složit − prostě ho svalí, skutálí na hromadu nebo tam, kam patří.

Sveřit starosti, nebo cestu?

Přesně to máme dělat se svými starostmi. A zase těsně vedle: Ne starosti, ale cestu. Ty naše starosti, pocit zodpovědnosti a související břemena souvisí s naší cestou. Neplynou naše starosti právě z toho, jakou jsme si vybrali cestu? Možná ke stejnému cíli vede jiná, lepší cesta než ta, kterou jsme se vydali.

Po jaké cestě jdete?
Kudy a kterým směrem vede?
Je to dobrá cesta?

Máme na Hospodina skutálet nejen břemeno starostí, ale i tu samotnou cestu − to, že vede do kopce, že je kluzká nebo kamenitá... Tuto starost máme skutálet na Hospodina. Prostě mu to říct. A nejen říct, nejen se pomodlit. To by bylo napsáno: Ukažte svou cestu Hospodinu. Skutálet znamená nejen ukázat, popsat, ale zároveň si pak už nedělat starosti.

Co máme dělat, aby Bůh jednal?

Doufat. To znamená spoléhat, věřit. Já bych řekl dívat se a čekat. Dokážeme svoje břemena, ale i svoji cestu, tedy i plány a problémy říct Bohu a věřit, že je Bůh slyšel? A že něco udělá?

Ten verš to slibuje: „On sám bude jednat.“ Zase k tomu mám poznámku. Je to přeloženo správně, ale původní význam je řekl bych daleko primitivnější: „On udělá“ nebo „On bude dělat.“ To znamená, že Bůh to zařídí, změní podmínky, možná změní nás nebo ukáže lepší cestu − prostě něco udělá. A když řeknete, že „bude jednat“, je to taky správně.

Bůh čeká!

Chci zdůraznit, že Bůh nám jednoduchými slovy říká, že na nás čeká. Čeká, až na něho skutálíme nejen svoje starosti, ale spíš svoji cestu. To znamená svoje plány, touhy a cíle.

Ať jedná!

A je připraven něco pro nás udělat. Možná to nebude tak, jak jsme si to představovali nebo plánovali my, ale když Bůh jedná, tak to vždycky stojí za to a je to lepší, než kdybychom ho k tomu nepustili.

Ať tedy Bůh jedná. K tomu je třeba, bychom na něho skutáleli svou cestu − svoje plány a touhy.

Jan Vopalecký, červenec 2025