Když mi nestačí to, jak žiju
Stačí vám to, jak žijete? Nebo chcete něco víc?
Docela se mu v životě dařilo. Byl to slušný mladý člověk, měl pocit, že život zvládá, a byl se sebou spokojen. Zdálo se mu, že Bůh je na jeho straně − dával mu zdar, zdraví, dokonce i nějaké bohatství, takže asi je s ním spokojený. Ale přece: Stačí to?
Pro jistotu se šel zeptat Ježíše. Ten se ho zeptal, jestli dodržuje Boží přikázání. Mladík se zaradoval − měl se čím pochlubit, takže mohl právem říct, že ano. Takže to stačí!
Ježíš ho nepochválil ani ho nezačal přesvědčovat, že přece tak dokonalý není. Pokýval hlavou, mladík se mu líbil, a tak mu ještě řekl:
„Chybí ti už jen jedno: Prodej všechno, co máš, rozděl to chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“
Tak to byla pro mladíka rána. Nestačilo...
Není to od Boha trochu nespravedlivé? Tak Bůh nám řekne, jak se máme chovat, my to dodržujeme, a on si pak vymyslí ještě něco, z čeho vyplyne, že to nestačí! Přece nikde není žádné přikázání, že máme rozdat všechno, co máme!
Co teda stačí?
Takových lidí, kteří se přišli za Ježíšem ujistit, jestli stačí to, jak žijí, bylo víc, Nikodém, Zacheus, možná ještě další. Všichni zjistili, že nestačí.
Co s tím?
Rezignovat? Uklidnit se tím, že Bůh a asi i já mám na sebe příliš vysoké nároky, které stejně většina lidí nesplňuje.
Nebo mám zatnout zuby a ze všech sil se snažit? Opravdu všechno rozdat, opravdu se narodit znovu, jako to měl udělat Nikodém? Zacheus dokázal rozdat polovinu toho, co měl.
Plnit Boží požadavky je strašně náročné...
Ani křesťané nestačí
Něco podobného prožívali i křesťané v Laodikeji. Žili v centru kultury a řemesel, byli zajištěni hmotně a jako křesťané by to měli mít dobré i před Bohem. Nepochybovali o tom a nikam se nechodili ptát, jestli to stačí. Prostě je to vůbec nenapadlo. Ale jednou dostali od Ježíše dopis:
„Říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. ... Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zjev 3:17-18,20)
To byla sprcha. Najednou slyší, že ten jejich život nestačí. Zlato je nedělá bohatými, jsou oblečení, a přitom nazí, vidí, a přitom jsou slepí.
A prý jsou vlažní... Asi by sami brzy zjistili, že apatické uspokojení s tím, že to stačí, vlastně nestačí ani jim samým..
Bůh chce víc.
Nestačí? Víc už nezvládnu!
Zatím nebyla řeč o těch, kdo jsou na dně a vědí, že to, jak žijí, opravdu nestačí. Prostě to nedávají, dělají, co můžou, a na víc nemají sílu. Jak je chcete k něčemu donutit?
Nebo jsou pod tlakem času, okolností a nevědí, co dělat, aby vůbec přežili!
Nebo je ochromují obavy z budoucnosti − klima, sucho, války, AI, finanční zajištění, vlastní zdraví, číhající podvody...
Co po nich ještě můžete chtít? Prostě na nic nestačí a na všechno rezignovali.
Co tedy vlastně Bůh chce?
Ježíš mladíkovi řekl: „Zbav se majetku a přijď za mnou.“ Zval ho k tomu, aby s ním začal chodit, poznávat ho, objevovat, jaký je. Ti, kteří už s ním chodili, žasli. Objevili, že s ním je život opravdu naplněný! (Jan 10,10)
Život s Ježíšem dává smysl, směr, život s ním uspokojuje. Otázka „A stačí to?“ je najednou jaksi zbytečná.
Ježíš zve i lidi ze sboru − a nejen v Laodikeji. Říká jim: Hele, stojím přede dveřmi a klepu. Pokud si někdo dokáže udělat chvilku, zklidní se. Má šanci mě zaslechnout, otevře mi a já mu nabízím společný čas u jídla, můžeme spolu o všem mluvit a já mu dám směr, smysl a vítězství. Nakonec bude se mnou sedět na trůnu (Zjevení 3,20-21)
Pokud vás pořád trochu hněte otázka, jestli „to stačí“, udělejte jedno, abyste to nemuseli řešit a obávat se: Přijďte k Ježíši: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28)
Přijít k Ježíši neznamená dozvědět se, že to nestačí, ale znamená to odpočinek a otázka „Stačí to?“ jaksi úplně vyprchá. Jemu stačíte tím, když jste s ním. A on stačí vám.
Jan Vopalecký, srpen 2026
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
