Chci bydlet s vámi!

Bůh chtěl vždycky být člověku blízko, vlastně už v ráji, chtěl s ním bydlet.

Pak jednou řekl Bůh Mojžíšovi, aby postavil zvláštní konstrukci − něco jako když si dnes děti stavějí domečky − ale bylo to svaté, Boží bydlení. Vypadalo to asi takto.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Vysoká bílá plachta

Když se tehdy někdo rozhodl, že se půjde podívat, jak tedy Bůh bydlí, třeba že k němu půjde na návštěvu. První, co z dálky uviděl, byla bílá plachta vysoká 2,5 metru. Tak si pomyslel:

„Tam se nedostanu, to je pro mě nepřekonatelné.“ A zmocnilo se ho zoufalství:

„Jsem malý, nepodívám se přes plot, jsem slabý, tohle nepřelezu, já všechno bílé jen ušpiním. Bůh má příliš vysoké nároky. Je to marné − půjdu pryč.

Ale přece jen cítím, že tam za tou bílou plachtou je řešení, tam je život, který dává smysl, tam je ten Bůh, který mě snad stvořil − nechci to vzdát! Bože, kde jsi, jak se k tobě dostat?“ Tak začal chodit kolem, až našel vchod.

Vchod existuje! Nevzdávej to! Dá se najít cesta k Bohu! Kousek plotu je modrý a slouží jako vstup. Tudy vede cesta!

Dnes je tou cestou Ježíš Kristus, který říká: „Já jsem ta cesta, ta pravda a ten život, který hledáš!“. Nevzdávej to.

Za bílou plachtou

Projdeš branou do nádvoří, kde by měl bydlet Bůh − a nová rána − stojí tam něco, čemu nerozumíš. Dozvíš se, že je to oltář: „To mám něco obětovat? Nic obětovat nechci a ani nemám co!“

V dávných dobách musel Izraelec absolvovat očistnou oběť, musel přivést nějaké zvíře, podle toho, jak byl chudý či bohatý to bylo holoubě, ovce nebo dokonce kráva. A proč vlastně?

No, přijít k Bohu znamená vrátit se k nepříjemnému, k nenáviděným výčitkám. Dnes by si člověk pomyslel: „No udělal jsem něco špatně a co? To mám chodit kanálama?“

Ne, není třeba „chodit kanálama“ ani není třeba „obětovat krávu“. Ježíš se obětoval za nás, a tím všechno to zlé se stalo, vzal Ježíš na sebe.

Řešení je v setkání s živým Ježíšem!

Ježíš jako černá skříňka

Černá skříňka v kybernetice je nějaká skříňka, o které nikdo neví, co v ní je, co se v ní přesně děje, ale ona funguje! Něco do ní vstupuje a na druhé straně vystupuje přesně to, co chceme. Dáme tam dvě čísla, třeba 2 a 3 vystoupí nám součet 5 (kalkulačka). Vstoupí do ní 220 voltů, vystoupí 110 voltů (transformátor) atd.

Nechci o Ježíši mluvit neuctivě, ale připomíná mi takovou černou skříňku.

Přijde k němu hříšný člověk − uvěří v Ježíše − a vystoupí jako očištěný.
Vstupuje zoufalý a bezradný − uvěří v Ježíše − a vystupuje s nadějí a těší se.
Vstupuje jako troska − uvěří v Ježíše − a vystupuje jako královský syn.
Vstupuje jako ten, kdo si nic nezaslouží -- uvěří v Ježíše − a vystupuje jako ten, kdo je nezaslouženě obdarovaný.

Nejhorší, co se mi může stát!

Stává se, že někteří z toho mají strach: co mi tam ten Ježíš udělá? Udělá něco, co by člověk očekával nejméně a čeho se vlastně bojí: Člověku řekne: „Já jsem všechno to zlo strpěl za tebe − a tobě odpouštím!“

Pro některé lidi je to nejhorší, co se jim může stát, protože si chtějí všechno sami udělat a sami se o všechno zasloužit. Ale teď jim Bůh odpustí! To všechno udělá díky Kristu − odpouští, vkládá nové svědomí! A další dobrodružství následuje, když odpustí člověk sám!

Když Bůh odpustí, tak také obhájí: Kdo si dovolí obviňovat ty, kdo jsou ospravedlnění? Vždyť Kristus se za nás postaví a obhájí nás! (Římanům 8,32)

Co je za oltářem?

Tam se normální člověk nedostane! Jen ti, kdo se správně narodili, kdo se narodili jako kněží − potomci Árona. Ale ostatní lidé mají smůlu.

Za oltářem bývalo umyvadlo a potom stan, v jehož průčelí visel závěs neboli opona, za kterou už nesměl vůbec nikdo. Toto svaté místo se nazývalo svatyně svatých. Tam směl jen nejvyšší kněz, a to jen jednou za rok. Stála tam pozlacená truhlice − Boží přítomnost. Odtud se ozýval Boží hlas, když s Mojžíšem mluvil, odtud dával pokyny, zákony, odpovědi.

Kopie nebeského modelu

Celý ten příbytek, plachta, oltář, stan, vybavení atd. musel vypadat přesně, jak Bůh řekl. Jak?

Podle vzoru. Celá ta konstrukce existovala už před Mojžíšem − v nebi. A teď Bůh chtěl, aby Mojžíš udělal kopii podle nebeského originálu.

Ta opona byla důležitá, chránila svatyni svatých, aby se tam nikdo nedostal a nepřišel o život. Až jednou...

Roztržená opona a volný vstup

O Velikonocích umřel Ježíš a ta opona se roztrhla. Roztrhla se v jeruzalémském chrámě (kopii) a roztrhla se také v nebeském chrámě (originále)!

Co to znamená? Že je volný vstup. Ježíšova smrt nám otevřela vstup do svatyně svatých, udělala kněží ze všech, kdo v něho věří. Narodili jsme se znovu − jako kněží.

Jestliže je pro nás tím oltářem Kristus, můžeme dál, za bílé plátno, za oltář, za oponu − do Boží přítomnosti.

Lidé chtějí vidět Boha, chtějí vidět Ježíše. Proč dnes chodí do přírody? Máme v sobě zabudovanou touhu po Bohu, proto přicházíme do církve v naději, že prožijeme Boha: při chválách, při čtení Bible (toho co Bůh říká), při rozhovorech, ve chvíli, kdy si připomínáme Krista − ta touha je v nás!

A Bůh se nám dává poznat, dovoluje, abychom ho zahlédli, abychom se naučili s ním žít, chodit, aby se stal přirozenou součástí, osou našeho života.

Co se děje tam uvnitř?

Co získám z toho, když půjdu dovnitř? Tři příklady těch, kdo chodili do Boží přítomnosti, do stánku.

Jozue tam čerpal sílu k životnímu boji − jako vojevůdce, jako vládce, správce národa. A měl k tomu moudrost, odvahu a sílu.
Samuel v Boží přítomnosti slyšel Boží slovo, výtku proti stávajícímu vedení, ale také se tam naučil slyšet, rozumět i poslouchat Boha. Pak se z něho stal velký muž, vůdce národa.
Zachariáš tam slyšel Boží slib, že už se mu konečně naplní celoživotní touha: mít syna. Jenže Zachariáš tomu moc nevěřil a Bůh ho jako znamení. že svůj slib splní, udělal němým. Nedůvěra Zachariáše sice nezabila, ale obrala ho o možnost se plně radovat a všem hlásat, co mu Bůh slíbil. Řeč se mu vrátila, až Bůh svůj slib splnil a narodil se Jan Křtitel.

To všechno se stalo v chrámě, za oltářem, na svatém místě! Podobné věci je možné s Bohem prožívat i dnes.

Jan Vopalecký, květen 2025