Citát z Bible:
Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.
1Pt 2,17 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Není, myslím, že v mnoha případech by se s ním dalo docela snadno skoncovat. Až se divím, že to někteří neudělali, když to vypadalo docela jednoduše.
Bible hodnotí řadu judských králů velmi pozitivně, píše, že dělali to, co je v Hospodinových očích správné. Často je u toho malý dodatek: „Avšak posvátná návrší neodstranili, lid dále obětoval a pálil na posvátných návrších kadidlo.“ Týká se to například králů Asy, Jóšafata, Jóaša, Amasjáše, Azarjáše (=Uziáše) nebo Jótama.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Je mi divné, že žádný z těchto králů nedokázal ta návrší zbořit, rozmetat, prostě zlikvidovat. U jeho jména by pak nemuselo být nějaké „ale“. Přece nemohlo být problém, aby král poslal pár chlapů a jednotlivé modlářské kapličky či křížky, nebo jakou to tehdy mělo podobu, nechal všechny zničit. Ale žádný z uvedených králů se k tomu neodhodlal. Kladu si otázku, proč asi?
Udělal to teprve až Chízkijáš, který je konečně nechal zbourat − nějakých 250 let poté, co je lidé zřejmě za vlády Jarobeáma I. postavili.
V dnešní době by neměl být problém zlikvidovat všechna ta pohanská, modlářská pohanská návrší, stačí pár bagrů a trochu odhodlanosti. V takové Albánii to před sedmdesáti lety dokázali.
Nejsou v našem životě také taková „návrší“? Hříchy, věci, možná i pravidelné činnosti, které se Bohu hnusí a kvůli kterým nás musí hodnotit: „Ale nevypořádal se s...“
Co by to mohlo být za hříchy? Zkusím teď některé vyjmenovat, možná se vás většinou netýkají, ale co kdyby? − Lhaní, ulívání peněz, závist, pomluvy, neochota odpustit, pohrdavá slova, nedůsledná práce, nečisté pohledy, různě časté návštěvy některých webů, nečistota v oblasti sexuality, tajné schůzky, o kterých víme, že jsou hříchem...
Možná se o těch věcech nikdo nedozví. Možná to nikomu nevadí, Možná se nám zdá, že to nikomu neubližuje. Ale my přitom cítíme, že jsme některých oblastech neschopní. Sami cítíme, že nemáme dostatečnou morální sílu něco říct, něco udělat − protože jsme poskvrnění, protože za našimi humny trpíme modlářské „posvátné návrší“. A nikomu jinému takové počínání nevyčítáme, protože mu „rozumíme“, tedy jsme na tom podobně jako on.
Buldozer! Pár chlapů, dát jim pracovní příkaz, ať to zničí a zasejou tam trávu!
Co to znamená prakticky v našem případě? Především jednoznačné rozhodnutí, odhodlání být před Bohem čistý! Bez ohledu na to, co řeknou lidé. Je třeba se na sebe podívat trochu přísněji, řekl bych Božíma očima, už ne tak shovívavě, už nemůžeme přimhuřovat oči. Bude třeba vyčistit všechno, a k tomu je třeba špínu dobře vidět a správně ji rozpoznat.
K tomu, abychom se Bohu zalíbili, nestačí naše vlastní snaha ani pevná vůle. Právě kvůli tomu, aby existovala šance všechno ve svém životě vyčistit a žít bez nějakých „ale“, přišel Kristus a nechal se místo nás nespravedlivě popravit. Když se před Bohem s důvěrou odvoláváme, že Kristus umřel místo nás, tak nejen že nám Bůh odpustí a přestane se na nás zlobit, ale zároveň je Kristus ta síla, ta moc, díky které je možné začít jinak a nevracet se k dřívějším hříchům a starému životnímu stylu.
Pane Ježíši Kriste, už toho o tobě hodně vím, ale teď mi jde o to, abys ze mě vymetl všechno nečisté, všechna ta „posvátná návrší“, která se ti protiví. Já sám se toho zbavit neumím, ale spoléhám na tvoji moc − vyčisti mě prosím. Vydávám svůj život tobě, ne nějaké sektě, nějakému guru, ale tobě, který jsi pro moji záchranu položil vlastní život. A že máš moc, vidím v tom, že jsi vstal z mrtvých. Nikomu menšímu bych svůj život nedal. Vše, co jsem a mám, patří tobě, zaplň mě, vezmi si mě jako nějaký nástroj, kterým bys mohl uskutečňovat své záměry. Vyčisti si mě, jsem tvůj, udržuj si mě v čistotě. Děkuji. Amen.
Možná se budete muset k podobné modlitbě vrátit několikrát. Možná poznáte, co všechno musíte spálit, zničit, za kým zajít a co komu říct. A pokaždé to půjde do větší hloubky. − Ale pokaždé se tím zbavíte další špíny a získáte větší přirozenou Boží moc.
Jan Vopalecký, leden 2020
To je s hříchem takový problém?
1. Odoláte špatnému příkladu?
2. Dodal si odvahy
3. Chodil mezi lidi
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!