Touha být sám a zároveň být milovaný

Psychiatrie a psychologie znamená velký přínos v tom, že dokáže porozumět duševním poruchám a umí je podrobně popsat.

Pokud však jde o řešení a skutečnou pomoc, tam cítíme bezmoc. Léky a terapie mohou pomoct, aby příznaky odezněly, ale skutečně vyléčit nedokážou.

Nedokážou totiž postiženému dát jistotu, že je milovaný, přijímaný, že je v bezpečí. Jeho zkušenosti a obavy jsou tak silné, že bolest nedokáže zmírnit nikdo z lidí Tito lidé potřebují pevný základ, zkušenost opravdové lásky, odpuštění, přijetí − potřebují evangelium. Vysvobodit dokáže Ježíš Kristus, který z lásky nasadil vlastní život. To dává pevný základ, jistotu každému, kdo mu svěří svůj život. Je dobré mít k tomu doprovod zralého křesťana, který rozumí dané problematice a zná moc evangelia.„

V každém vztahu se nám může zdát, že nás ten druhý nemá dost rád, můžeme prožít kritiku nebo omezování. Pokud to však pokaždé vyřešíme emocionálním nebo skutečným odchodem, budeme celý život jen odcházet. Pokud si takto vybereme cestu osamělosti, nemůže nás sice nikdo odmítnout, ale také nás už nikdo nepřijme, aby nás povzbuzoval, korigoval nebo dokonce miloval.„

Vybráno z Ethosu 2006/3