Něco dokázat znamená něco si odříct
Patříte k těm, kdo podlehli dnešnímu trendu, aby si užívali pohodlí, služeb a vymožeností dnešní doby? Nic proti tomu, ale mezitím vám možná ujíždí vlak v jiné oblasti.
Bible dává najevo, že život křesťana nedoprovázejí jen příjemné věci, pohoda a žádné starosti. Nestraším. Jen přiznávám, že je to něco jiného než dnešní trend.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
V křesťanském životě stejně jako ve všech jiných oblastech platí, že pokud chceme dosáhnout něčeho hodnotného, je třeba pro to něco udělat, možná i něco obětovat. Timoteovi Pavel píše (2 Timoteovi 2,3): „Snášej spolu se mnou útrapy jako dobrý voják Krista Ježíše. Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal. 5 A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel. 6 Rolník, který se namáhá, má jako první dostat podíl z úrody.“
Napřed říká: „Snášej útrapy!“ A potom mluví o třech profesích: voják, sportovec a rolník. Všechny mají společný znak, že je to není bez starostí, bez útrap, bez odříkání, ale stojí to za to. Voják má mnoho omezení, výcvik představuje velkou námahu, být v boji někdy znamená strádat − ale vítězství a odměna stojí za to. Proto jsou i dnes lidé, kteří se odvážně hlásí jako vojáci.
Být sportovcem je sen mnoha lidí. A miliony po celém světě sledují výsledky jejich práce. Jen oni sami však vědí, jakou dřinu představuje cesta k vítězstvím nebo dokonce jen k účasti na velkých závodech. Jsou ochotni odříct si dobré jídlo a pití, které jim trenér zakáže, jsou ochotni se unavit, snášet bolest svalů, překonávat sami sebe, protože mají před sebou cíl účasti případně vítězství na velkých závodech.
A zemědělci to také nemají snadné. Hnůj nevoní, během sklizně to znamená dřít až do noci, ale nakonec může být první, kdo ochutná hrozny, jahody nebo se může najíst masa z vlastnoručně vychovaných zvířat. Prostě stojí to za to.
Stejně tak život křesťana přináší omezení, nepohodu, možná nedostatek, neporozumění či pohrdání a někdy dokonce i nenávist a pronásledování. Je možné jen sedět, popíjet kafíčko, případně nadávat na současnou dobu a mít život jednoduchý, ale zbytečný, bez vyhlídky na cíl. Když pak přijde na hodnocení jejich života, takový člověk bude litovat, že se nevybičoval, že neudělal něco víc. Lidé kolem a vlastně i Bůh jen pokrčí rameny: „Má, co si zaslouží...“ Voják, sportovec i zemědělec dělají svou práci s vyhlídkou na odměnu. Stejně tak ji můžeme a máme dělat i my.
Jan Vopalecký, 16. října 2017
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!