Od jiných článků, které se zabývají umělou inteligencí, se tento odlišuje tím, že řeší otázky jako
„Pro lidi už tu není místo“ − kvůli umělé inteligenci jsme zbyteční. Tato slova vyjadřují současné obavy. Někomu to nahání strach, co ještě přijde. Jiní jsou opojeni množstvím možností, které se tak otevírají a díky kterým bude svět a náš život konečně dokonalý a šťastný. A mezi těmito dvěma skupinami je mnoho takových, kteří si neumí zařadit, co se právě děje a jak s tím zacházet.
Co umělá inteligence (AI [čti ej-aj], z angl. artificial intelligence) vlastně dokáže? Která z pozitivních či negativních očekávání jsou realistická, která ne? A co to znamená pro nás, jak s ní máme zacházet, zvlášť my křesťané?
Při hledání odpovědí na tyto otázky, je nejdříve nutné pochopit, které formy inteligence je vůbec možné uměle napodobit. Je skutečností, že ne každou inteligencí je možné reprodukovat, ale pouze takovou, jejíž procesy lze − zjednodušeně řečeno − vyjádřit formou matematických funkcí.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Jde tedy oblast matematicko-logické inteligence, ale ne sociální, emocionální nebo politické inteligence. To je první omezení umělé inteligence, které ukazuje, že AI není schopna napodobit člověka ve všech oblastech inteligence.
S tím úzce souvisí skutečnost, že AI v rámci svého inteligenčního prostoru matematické funkce pouze zpracovává, aniž by vlastně rozuměla, co dělá. AI nemá vědomí. I když někdy budí zdání, že rozumí, není to pravda dnes a nebude nikdy v budoucnosti. Umělou inteligenci s vlastním vědomím, emocemi a s vlastní osobností − v tomto případě se mluví o silné umělé inteligenci − známe z filmů science-fiction: je to fikce. Zprávy o umělé inteligenci, která projevuje náznaky silné AI, nebo přání něco takového vyvinout, jsou v nejlepším případě marketingové triky nebo prostě jen přání.
Ano, AI dokáže vědomí simulovat, ale vlastní vědomí nemá. To, co dělá, není nic jiného než zpracování algoritmů a matematických funkcí. AI mi umí říct, že budu mokrý, když se po horkém letním dni proběhnu večerním deštěm − ale neví, jak se člověk cítí, když je mokrý nebo když po horkém dni zažije ochlazení. Prostě nerozumí tomu, co sama říká, i když se to může zdát.
Dnešní umělá inteligence stejně jako ta zítřejší zůstane slabou umělou inteligencí. I když tato slabá AI dokáže v oblasti matematicko-logické inteligence něco velkého, nikdy nedospěje k vlastnímu vědomí.
Představa, že se bude mrtvá hmota dále vyvíjet a díky inteligenci dosáhne vlastního vědomí, odpovídá evolucionistickému světovému názoru. Podle něj existovala hmota před duchem. Bible však říká, že duch byl dříve než hmota a že život má svůj původ v Bohu. To, že by z hmoty vyšším vývojem vznikl život, není tedy možné.
Od začátků umělé inteligence v padesátých letech 20. století dodnes se událo velmi mnoho. Zvlášť vývoj v posledních deseti letech vyvolává vzrušení.
AI se pokouší napodobit lidské myšlení. Ktomu se využívá síť umělých neuronů (anglicky Artificial Neural Network, ANN). To jsou umělé napdobeniny nervových buněk, které přijímají, zpracovávají a dále předávají informace.
Z těchto umělých neuronů se vytváří struktura, která napodobuje strukturu lidského mozku. V umělém neuronu se podle předepsaných funkcí zpracovávají příchozí signály a při dosažení určité prahové hodnoty se signál předá dalším neuronům.
Jedná se jen o pokus napodobit lidské myšlení, napodobit lze jen některé části. Příkladem je proces učení. Dítěti stačí řekněme jen pět až dvacet obrázků, aby se naučilo rozeznávat kočku od psa nebo koně. Umělá inteligence je však mnohem náročnější, potřebuje jich několik tisíc až stovek tisíc. Přesto může dojít k záměně.
Další zajímavý rozdíl: Čím více se lidský mozek učí, tím je výkonnější. Mozek totiž dokáže měnit sílu synapsí (spojení mezi nervovými buňkami) a využívá je − například v mozkové kůře − jako úložiště informací. Mozek se nikdy nepřeplní, vždy má v paměti dost místa. Naopak ANN potřebuje externí paměti k ukládání dat. ANN se z hlediska hmoty nedokáže sama měnit a místo pro ukládání informací časem dojde, pokud ho zvenčí nezvětšíme.
Pozoruhodná je také spotřeba energie: Lidský mozek potřebuje výkon asi 20 wattů, zatímco například grafická karta Nvidia Titan RTX spotřebuje 280 wattů. Za půl roku testování spotřeboval Chatbot GPT 40 zhruba 62 tisíc megawatthodin, což odpovídá průměrné roční spotřebě 15500 čtyřčlenných domácností.
Je tedy řada oblastí, kde AI i s umělými neuronálními sítěmi nesahá Bohem stvořenému mozku ani po kotníky.
Na druhé straně existují oblasti, kde AI vysoce předčí člověka.
Dobrým příkladem jsou v současnosti velmi diskutovaní chatboti, jako je ChatGPT nebo Gemini. Chatbot je zkratka pro „chatovací robot“. Tito chatboti umí právě to chatování (“povídání”) − a ještě mnohem víc − velmi dobře.
Můžete si s nimi povídat, nechat je psát eseje nebo básně. Chatbot může být také použit k vytvoření webové stránky nebo naprogramování složitých maker pro Excel. Totéž platí pro plánování workshopu nebo úžasně přesný překlad textů s přihlédnutím ke kontextu.
Kromě toho existuje mnoho dalších oblastí využití umělé inteligence − od filmového průmyslu, kde se přizpůsobují pohyby rtů pro dabované filmy, až po medicínu, kde programy s podporou umělé inteligence vyhodnocují rentgenové a CT snímky a posouvají diagnostiku na novou úroveň.
Samozřejmě existují i možnosti zneužití, například v oblasti rozpoznávání obličejů nebo cílené manipulace s výsledky vyhledávání. Potenciál využití umělé inteligence je obrovský, a to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Jen si vzpomeňte na využití robotů. Odborníci se shodují, že domácí roboti, kteří mohou kompletně převzít všechny domácí práce, jsou zatím snem budoucnosti. Jiná situace by mohla být u standardizovaných procesů. První operace srdce již provádí samostatně robot pod dohledem lidských lékařů.
Jak jsem již řekl, umělá inteligence v dlouhodobém horizontu změní náš život. Zda dojde ke ztrátě pracovních míst, nebo jen k jejich přesunu, je stále předmětem diskuse. Jedno je však jasné: lékař, který bude používat umělou inteligenci, vytlačí lékaře, který ji používat nebude. Jinými slovy, musíme se naučit s Al vypořádat a žít s ní − a to nejen v oblasti duševní práce. Fyzickou práci mohou také vykonávat a alespoň částečně převzít systémy s podporou AI.
Je však nepravděpodobné, že by lidé byli zcela nahrazeni umělou inteligencí.
Hororové scénáře některých odborníků, že by umělá inteligence mohla vyhladit lidstvo, je třeba odsunout do říše pohádek. Bible jasně říká, že až do konce budou na zemi žít lidé. Přehnané pozitivní představy o světě , v němž umělá inteligence vytváří blahobyt pro všechny bez velké práce a úsilí, jsou rovněž nereálné. Problém spočívá na jedné straně v tom, že podle biblické tradice si člověk musí svůj chléb vydobýt „v potu tváře“ − zákon, který přišel na svět pádem lidstva. Tento zákon může zvrátit pouze sám Vykupitel, a to pouze na programu pro věčnost v novém stvoření, nikoli však pro tento svět.
Navíc druhým hlavním problémem stále nerovnoměrného rozdělení bohatství je prostě nenasytná lidská chamtivost − a tu umělá inteligence také neodstraní. Naopak: AI bude pro ty, kteří ji výhodně využijí, lákavou příležitostí (především mocní stojící za dominantními systémy AI), aby dále zvyšovali své bohatství na úkor ostatních. Zvláště mocní a vlivní lidé světa jsou nadšeni myšlenkou využití AI nejen ke zlepšení života, ale také k překonání lidských hranic.
V rámci transhumanismu (lat. trans = „mimo, nad, za“ a humanus = ‚člověk‘) lidé otevřeně sní o tom, že kombinace AI a člověka by jednoho dne mohla překonat smrt a odstranit ji. (viz také (švýcarský) ethos 10/24, „Übermensch 2.0, Die nächste Stufe der Evolution“, Boris Schmidtgall).
Bible hovoří jasně: smrt není technický problém. Smrt je důsledkem hříchu. A proto smrt může být překonána pouze tam, kde je odstraněn problém hříchu. To však pro lidstvo není možné. Pavel proto dává jednoznačně najevo, že „zachováváním přikázání [...] se žádný člověk nestane spravedlivým před Bohem“ (Řím 3,20; NeW). Nikdo se nemůže stát spravedlivým před Bohem vlastním úsilím. A to také jasně říká: UI nepřemůže smrt.
My lidé zde máme limity, které nemůžeme překonat. Jediný, kdo může vyřešit problém našeho hříchu, je Ježíš Kristus. Bůh ho učinil smírnou obětí za naše hříchy, aby všichni, kdo v něj věří, nezahynuli, ale měli věčný život (srov. Řím 3,23-25 a Jan 3,16). Smrt lze tedy překonat pouze skrze Ježíše Krista. Přes všechen humbuk kolem umělé inteligence bychom měli mít stále na paměti: I s umělou inteligencí lidé nakonec dosáhnou jen toho, co dovolí Bůh. Stvoření nového života, nahrazení člověka nebo dokonce překonání smrti k tomu rozhodně nepatří.
Budoucnosti se nemusíme bát. I když s sebou umělá inteligence přinese některé negativní věci, můžeme věřit, že Bůh svým vlastním slíbil, že vše, co se stane, bude sloužit k tomu nejlepšímu . Jak píše Pavel: „My však víme, že Bůh působí všechno k dobrému těm, kdo ho milují“ (Římanům 8,28). A to platí i pro umělou inteligenci a její vliv na naše životy. Tímto vědomím si můžeme být jisti.
Friedemann Goral,
nar. 1979, ženatý, 5 dcer,
ředitel a OpEx-Manager Process Service Center,
laický kazatel, autor.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!