Ethos - Domovská stránka


Křesťanské čtení pro celou rodinu

menu
 

Úvodník

Co dělá Bůh?
Často se mi stává, že mám moc práce. V zaměstnání musím něco napsat na počítači, vyřídit telefony, čekají mě jednání ve městě, odpoledne musím nakoupit, doma dohlédnout na školu dětí, pak nám vržou dveře do koupelny a musím je namazat – spousta maličkostí, ale když se mě večer zeptáte, co jsem celý den dělal, nemůžu si vzpomenout: „No, pořád něco...“
Při svém čtení Bible procházím právě Žalmy; zvlášť v posledních z nich mě zaujaly časté zmínky, co všechno dělá Bůh – Hospodin určuje počet hvězd, buduje Jeruzalém, zjednává pokoj, dává sníh jak vlnu, podpírá všechny klesající, hladovým dává chléb, osvobozuje vězně... (Žalmy 145-147)

Co dělá Bůh? Často to ani moc nepozoruji, považuji to za samozřejmost, že ráno vyjde slunce, že mám co obědvat, kde bydlet, nepřemýšlím, že by s tím měl Bůh příliš něco společného. Snadno mě to svede k postoji: „No, co by měl Bůh dělat? Bůh patří do Bible, do kostela, k neděli, ale v běžném životě...?“
Když se ale do svého života podívám pořádně, jsou v něm nesmazatelné stopy toho, že Bůh žije a působí i dnes. A právě ty okamžiky a ta období, kdy Bůh v mém životě jedná, dělají můj život krásným a plným. To, o čem se píše v Bibli, co zachycují knihy, filmy, televize, o čem lidé hodně diskutují – to jsou vlastně okamžiky, kdy Bůh něco významného dělá – jen my si to často neuvědomujeme.
Abraham zplodil syna – z Boží moci. Mojžíš vyvedl Izrael z Egypta – opravdu Mojžíš? Nebo to byl Bůh? Říká se: „David porazil Goliáše,“ ale sám David říká, že to „je Hospodinův boj,“ že Bůh bojuje. Nehemiáš obnovil hradby kolem Jeruzaléma – ale on píše, že i jejich nepřátelé viděli, že to bylo „s pomocí našeho Boha“.
A najednou vidím, že řadu situací, zvlášť těžkých, někdy i bolestných, způsobil Bůh. Chci někomu „šetrně“ vynadat, dám se s ním do hovoru a on mi otvírá oči, že nakonec se mnohé mění v životě nás obou; jindy se nechám uprosit dcerou, abych se s ní projel na kole – a ona na to pak dlouho vzpomíná jako na silný zážitek. Nebo se odhodlám k nějakému nezvyklému kroku a má to dopad na řadu lidí.

Já jen mluvím, ale životy a srdce lidí mění Bůh. Začínám se stydět, že se pořád zaměřuji na to, co mám dělat já, co jsem už udělal a co (velkého?) ještě udělám – a přitom všechno, co má nějakou cenu, co z „mých“ činů stojí za řeč, vlastně vykonal Bůh, byť za pomoci mých rukou, úst, byl jsem u toho.
A tak se chci zaměřovat na to, co koná Bůh, co chce konat v mém životě, v mé rodině, v našem sboru, v zaměstnání, v našem městě i národě.
A on koná – nedá se to přehlédnout. Obdivuji Boha, cením si toho, že do toho svého počínání vtahuje lidi, dokonce mě osobně! „Vše, co činí Bůh, je dobré!“ – Přeji Vám, milí čtenáři, abyste taky mohli být „u toho, když Bůh jedná.“
Jenda Vopalecký
-------------