Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.
(Bible, Mt 7,13 E)
Úzká cesta a extrémy
Projít úzkými dveřmi? Někdy se jimi musíme protlačit. A běda, když jsou čerstvě natřené! Jdeme-li po úzké cestě, každou chvíli se ocitneme na některém okraji. Příklady: jdete po hřebeni hory, procházíte s batohem uličkou ve vlaku, prodíráte se lesní pěšinou nebo se máte protáhnout úzkým průchodem v jeskyni. Člověk musí jít opatrně, aby nespadl, neodřel se a neublížil sobě nebo druhým.
Extrémy jsou blízko sebe
Na úzké cestě se snadno dostaneme příliš blízko k extrému. Najednou jsme na kraji a musíme se vrátit, abychom nesešli z cesty. Je možné, že hned budeme v druhém extrému, není k němu daleko.
Zato široká cesta je v pohodě. Vlevo vpravo je dost místa, dokonce i když se člověk motá, kličkuje, nic se nestane. Pokud se na chvíli zastaví, nikomu nepřekáží. A nějaký extrém vlastně nehrozí, pokud vůbec nějaký existuje. Můžeme dělat cokoli, žádné extrémy nám nikdo nebude vyčítat.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Kdo chodí úzkou cestou
Ježíš nás vyzývá, abychom si vybrali úzkou cestu i za cenu rizika, že se dostaneme extrému. Nebo že nebudeme vědět, jak vůbec projít, protlačit se. Ale je to cesta, která vede k životu. Zároveň nás upozorňuje, abychom se nedivili, že po ní půjdeme skoro sami, není mnoho lidí, kteří si ji vyberou.
Širokou cestu není těžké najít. Jde po ní většina lidí, ale tato cesta − mírně řečeno − nevede nikam. A říct to naplno? Ježíš upozorňuje, že vede do záhuby. Úplný konec nevidíme, ale když se rozhlédneme, vidíme, jak většina lidí míří k bezradnosti, bezmoci, záhubě. Nevadí, že to tak na první pohled nevypadá. Zvlášť když často není vidět, že by na tom lidé na úzké cestě byli líp.
Příklady těch, kdo chodil úzkou cestou mezi extrémy
Něco takového prožíval David. Dlouho ho pronásledoval Saul, šlo mu o život. Tak si jednou řekl, že uteče do zahraničí. Tam mu ale Bůh řekl, aby se vrátil (1.Samuelova 22,5). A tak David musel žít mezi dvěma extrémy, které nechápal: na jedné straně se měl vystavovat nebezpečí, že ho Saul najde a zabije, a na druhé straně měl být věrný své zemi a svému lidu, aby ho nepřátelé nedonutili bojovat proti vlastním lidem.
Podobně to prožíval Pavel (2. Korintským 6,4-10): Jedním extrémem bylo radostně naplňovat Boží poslání s vedlejším efektem fyzického nepohodlí a psychického příkoří. Druhým extrémem by bylo nevypadat jako blázen, dopřát si pohodlí a uznání bez ohledu na to, co k tomu řekne Bůh. A proč by konec konců měl tolik trpět, když toho tolik pro něho dělá. Ale Pavel jde uprostřed, prožívá Boží radost a naplnění z jedné strany a fyzické útrapy a lidské nepochopení z druhé strany.
Proč jít po úzké cestě?
1. Úzká cesta někam vede
Někdo možná řekne, že nás Bůh omezuje, když nás vede po úzké cestě. Ano, omezuje, abychom z nenápadné lesní pěšiny neskončili v neprostupném houští, nesjeli do příkopu, nespadli do propasti − ale dostali se do cíle.
Vidět hory zdálky nebo na fotkách je krásné, ale jejich skutečnou krásu objevíme, až po nich jdeme sami pěšky. Na nejkrásnější místa na světě nevedou dálnice, ale velmi úzké cesty. Chodit po nich není snadné, je třeba se to učit a je dobré mít na nich průvodce.
Jít v životě po úzké cestě znamená jít mezi dvěma extrémy, které jsou blízko sebe. Někdy přitom vypadáme jako blázni, váhaví, nechceme se rozhodnout pro extrém vlevo ani vpravo. Můžeme být pro druhé nesrozumitelní, ustrašení, ale to z Božího pohledu nemusí vadit.
A někdy jsou oba extrémy tak blízko sebe, že se mezi ně ani nevejdeme, že se mezi nimi nedá projít.
2. Úzká cesta nás utváří
Úzká cesta znamenala pro Davida proces, kdy ho Bůh utvářel a pod tlakem formoval jeho charakter. V té době David psal Žalmy (54, 56, 57, 59), do hloubky přemýšlel o Bohu a byl mu tak blízko, že se od něho učíme dodnes i po tolika tisíciletích. To byl způsob jak se z Davida nakonec stal dobrý král.
Stejně tak Pavel prožívá osten, něco ho v životě velmi píchalo, omezovalo, ale díky tomu byl pro Boha použitelný pro vznešenou službu.
3. Úzká cesta nás učí být blízko Bohu
Někdy nás Bůh vede cestou mezi dvěma extrémy, které jako by se prolínaly, a my nevíme, kam vlastně šlápnout, abychom se neocitli v extrému − nebo na široké cestě. Taková je úzká cesta, ale Bůh je nám průvodcem, ujišťuje, že je to správná cesta, že je schůdná a má cíl.
Úzká cesta je cesta, kdy se učíme být závislí na Bohu, učíme se mu důvěřovat a objevovat krásy života, života s Bohem.
Jan Vopalecký, září 2025
Podobné články
Chce nás svést na scestí! A obrat o svobodu!
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
