Obdivovaný hlasatel, který se nikoho nebál a všem říkal pravdu, Jan Křtitel uvedl na scénu Ježíše a prohlásil o něm: „To je ten, kterého celá staletí vyhlížíte jako zachránce!“
Pán Ježíš to tiše akceptoval, nechal se pokřtít a všichni viděli, kdo to je. A pak na měsíc a půl zmizel. Raketový nástup a... No, pád to nebyl. Bylo správné, bylo třeba − prostě Boží duch ho vedl, aby byl nějakou dobu sám.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Přivedl ho na poušť. Nehostinné místo, samé kamení, tu a tam nějaká suchá tráva, ve dne vedro, v noci zima, tam byste sotva chtěli trávit dovolenou. Nikdo tam nechodil. Ale právě sem Duch Ježíše přivedl.
Pokud si někdy připadáte jako na poušti, tak to není o Ježíši celý příběh. Lukášovo evangelium výslovně píše, že Duch ho v té poušti vodil. Ne že ho tam přivedl a nechal, ať si užije bloudění, hledání, nejistoty − ne Duch ho tam vodil!
Tak vnímám, že to Duch svatý dělá s námi věřícími. Někdy nás zavede na poušť, do tmy, do zimy, nebo dopustí nemoc, ale ne že nás vypustí do pouště a nechá nás být. Jde s námi přes hranici pouště, jde s námi dál, ukazuje nám cestu, jde před námi, možná nám ukazuje nebezpečí, možná nečekané krásy, mluví s námi a díky tomu nám poušť nemusí nahánět hrůzu.
Až se budete zase někdy cítit v poušti, připomeňte si, že i Ježíš byl v poušti a vodil ho tam Duch. Stejně tak nás chce Bůh vést i v poušti. Tak bez obav za ním!
Jan Vopalecký
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!