Dívat se stranou

Taky prožíváte, že vás obklopuje dnešní svět a že současná doba má svůj vliv a směr, kterému je těžké se ubránit. Někdy se mi stává, že mě všední den odvane kamsi daleko. A já po chvíli zjistím, že jsem kdesi jakoby na konci světa. A při čtení Žalmu 61,3 jsem si uvědomil, že nejsem jediný, kdo se chce z toho konce světa vrátit.

„Se zemdleným srdcem k tobě volám z konce světa: Doveď mě na skálu, která je vyšší než já,“

Člověk je unavený, trochu se stydí, že se nechal unést „na konec světa“ − ale je možné se vrátit. Vrátit se na skálu, která je vyšší než já, která je bezpečná, v tomto a následujícím žalmu se slovo skála opakuje několikrát. Tam jsem v bezpečí, tam je můj domov.

Člověk se z konce světa vrací se zemdleným, unaveným srdcem. Víte, co znamená slovo zemdlený. Překvapilo mě, že v původním jazyce zní úplně stejně výraz otočit se stranou.

Jak jsem se asi dostal na ten konec světa? Nejspíš tím, že jsem se otočil kamsi stranou, nedával pozor a najednou jsem byl jednak unavený a jednak na konci světa.

Pro mě to je silný impuls, že únava úzce souvisí s tím, že se otáčíme někam bokem. Na jednu stranu je to pochopitelné. Nemůžeme mít klapky na očích a musíme se dívat, co se děje kolem nás, musíme sledovat dění ve světě, u nás doma, politiku, hospodářství, módu a jiné trendy, prostě potřebujeme vědět, co je za plotem. Hm, ale pak jsme unavení.

Často se mi stává, že když po někom něco chci, tak mi řekne: „Já jsem unavený.“

A jak zvítězit nad únavou? Nedívat se stranou, ale jít dál s pohledem upřeným na Ježíše (Židům 12,1-2). Jednak nás Ježíš vede správným směrem a jednak dává sílu. Tím, že se nedíváme stranou, šetříme síly, vlastně zůstáváme silní.

Že neznáte poslední hit Instagramu nebo Tiktoku? Tak si to nechte povyprávět nadšenci těchto médií či zpráv, oni budou vděční, že našli někoho, komu to můžou říct. A vy se nemusíte unavovat tím, že byste se dívali stranou.