Lidi nemají rádi slovo hřích, místo toho mluví o chybě, pocitu viny, selhání, nešikovnosti, omylu nebo dysfunkci, jde prý o selhání systému nebo jednotlivce. Místo abychom řekli, že je někdo hříšný, říkáme, že se někde stal error.
A tak se hřích napravuje pomocí kláves CTRL-Z nebo jednoduše “optimalizujeme”, zato pokání vyvanulo a o odpuštění snad ani nestojíme.
Hřích se dnes nevnímá jako urážka Boha, změnil se v diskomfort či ve vědomí morálního pochybení. Pocity viny však nezmizely, jen se přestěhovaly do oblasti psychologie, biologie a sociálních zvyklostí.
To, co se dříve označilo jako hřích, se dnes vnímá jako symptom nebo diagnóza. Sem patří pojmy jako závislost, nedostatek sebeovládání, toxické chování.
Viník není „zlý“, ale „nemocný“ nebo „zraněný“. Odpovědnost se přenáší z jednotlivce na chemii mozku nebo na prostředí.
Moderní společnost je citlivá na narušování mezilidských hranic a společenských zvyklostí. Jako hřích vnímá to, co narušuje komfort nebo práva ostatních. Mluví o nekorektním chování, narušování hranic, nedostatku empatie nebo tolerance.
Místo lakomství se říká ambice, místo závisti pocit sociální nespravedlnosti, místo hněvu afekt a místo lenosti prokrastinace nebo nízká motivace. Smilstvu se říká osvobozený sex.
Navíc si sekulární společnost vytvořila vlastní dogmata, jejichž porušení vyvolává podobné pocity viny jako náboženský hřích, například když někdo sní čtvereček čokolády navíc, koupí plastovou tašku, netřídí odpad, “nešťastně” se zmíní o některé menšině nebo se vyjadřuje politicky nekorektně.
Sekulární společnost hřích neodstranila, pouze ho sekularizovala. Místo abychom dělali pokání, tak optimalizujeme, místo ke Kristu, který může hřích odpustit, chodíme k terapeutovi, a místo strachu z pekla máme strach ze sociálního vyloučení.
Proto o hříchu znovu přemýšlím…
Jan Vopalecký, květen 2026
Navazující článek
Hřích? Přece nemůžeme žít dokonale!
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!