Čtení Bible obnoví váš život

Tisk na papír
menu
 


------

Citát z Bible:

Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.

Př 3,7 E
(Další citáty)

------
éčko - logo Ethosu

Nejčtenější články


A. Být dobrým vypravěčem
Někdy se nám to daří. Jakým chybám se vyhnout, aby naše řeč byla zajímavá a zanechávala v posluchačích pozitivní stopy?

B. Manželská nevěra
je krutá rána do života. Člověk má chuť se vyčítat, mstít, ale to nikam nevede... Existuje východisko? Co pomůže?

C. Vědomí hodnoty dává otec
Táto, děti tě potřebují − tvůj čas, zájem, ujištění, legraci, i vlastní prohry. Pak budou v dospělosti pevné a hodně toho dokážou.

D. Muž se stává mužem,
když odolá tlaku vyhovovat ženě a postaví se na vlastní nohy − bude zodpovědný, důsledný, rozhodný, ochotný sloužit − a od Krista se učí odpouštět.

Zneužívaná

Jako dítě byla řadu let psychicky a fyzicky zneužívána. Celé ty roky se jí jaksi dařilo tuto skutečnost v sobě potlačovat a vést normální život − až do okamžiku, kdy to v ní prasklo a měla celou hrůzu ve dne v noci stále před očima. Nebylo kam utéct. Táňa najednou už své zážitky z minulosti nedokázala potlačovat. Díky svému deníku nám dává nahlédnout, jak se s tímto těžkým traumatem potýkala. Cílem je vyburcovat a dodat odvahu.

Leden

V noci jsem nemohla spát, protože mi před očima živě vyvstávaly výjevy ze zneužívání a nemohla jsem je nijak zaplašit. Po nocích jsem začala pít. Alkohol mi pomáhal usnout. Když jsem nechtěla alkohol, brala jsem si prášky na spaní. Nedlouho potom mě odvezli do nemocnice. V dlouhých těžkých rozhovorech tam vyšly na světlo děsné věci, které na mně byly páchány.

Březen

Před očima se mi stále znovu míhaly výjevy ze zneužívání, jako ve filmu, na který jsem se musela dívat a který mě stavěl před otázku: „Bylo to opravdu tak hrozné, že jsem měla právo to někomu říct? Nebo je pravda to, co mi vždycky potom říkával jeden z mužů: To všechno byla jen legrace, to je v pořádku. − ? Pořád jsem se zmítala mezi vlastními vzpomínkami a zlehčujícími postoji mužů, že jsem se vnitřně skoro zhroutila.

Duben

Umínila jsem si, že se zabiju; nikdy jsem se necítila smrti blíž. Doslova jsem se na to těšila a v myšlenkách jsem se už se životem úplně rozloučila. Primář si toho všiml a převedli mně na uzavřenou stanici. Pro mě to znamenalo jakési ulehčení, dodalo mi to totiž pocit, že jsem se dostala do nejnižšího bodu, že hlouběji se už nedá jít.

8. května

Můj největší problém byl napřed v tom, že jsem neviděla smysl svého života.

Ale Bůh vytvořil východisko. v nemocnici byla jedna věřící sestra, která se o pacienty pastýřsky starala. Byla to ona, kdo našla cestu k mému zraněnému srdci. Dodnes se vidím, jak jsem skleslá seděla v jejím starém plyšovém křesle a se slzami ji vyprávěla o své minulosti; nakonec jsem řekla, že můj další život už nemá smysl. Blahodárně působilo, když jsem měla takovou dobrou posluchačku, která mě nekrmila frázemi křesťanských životních moudrostí.

Chtěla jsem věřit tomu, co říká Bible a vrátit svůj život Bohu, aby se v něm mohl oslavit. Samozřejmě, že jsem si ani ve snu nedokázala představit, co by Bůh mohl s mým zpackaným životem dokázat. Ale to, že jsem si to nedokázala představit, ještě neznamená, že to neumí nebo že to neudělá.

“Chci věřit Bohu, a proto žít dál. Jak se on oslaví, to je jeho věc. On má jiné myšlení a jiná měřítka než já − ale chtěla bych mu zpátky darovat svůj život,„ napsala jsem si tehdy do deníku.

11. června

“Kdyby mě tak někdo vzal za ruku a doprovodil mě...,„ myslela jsem si, “to by bylo hezké!„ Vtom jsem si vzpomněla na Izajáše 41,13:

“Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
držím tě za pravici, pravím ti:
„Neboj se, já jsem tvá pomoc.“

„Bože, chci, abys šel se mnou!“ mám toho dne napsáno v deníku.

Do té doby jsem žila s přesvědčením, že moje tělo a ani já sama nestojím za nic, že mi stejně nic už nemůže ublížit. Proto jsem péči o sebe nevěnovala moc pozornost. Teď v nemocnici jsem viděla, že musím přestat žít sama proti sobě. To pro mě představovalo obrovskou změnu, ze které jsem měla strach.

25. června

Ale kladla jsem si otázku, proč jen mám být sama na sebe hodná?

Ještě včera jsem si myslela: „Nenávidím se! Nestojím za nic! Nevěřím, že lidé něco před Bohem znamenají.“ Kristus miluje člověka, všechny lidi včetně mne (říct, že mě nemiluje by byla arogance). Dnes vím, že tato skutečnost stačí jako důvod, proč mohu sama vůči sobě jednat vlídně.

21. srpna

Byla jsem vděčná, že jsem se mohla před odchodem z nemocnice ještě modlit s Markétou. Svěřila mě do Boží ochrany a prosila, abych měla odvahu vždy znovu vstát, když padnu. a znovu mi připomněla, jak mám bojovat: Dosud jsem bojovala proti sobě, teď mám bojovat za sebe. Ježíš mi je po boku, protože je se mnou.

Zneužívaná

Tímto odhalením svého nitra a své minulosti chci povzbudit ty, koho postihl podobný osud, aby si zneužití přiznali a vypovídali to (je třeba dobře zvážit komu, kdy a kde) a aby vydrželi a žili dále; aby se nevzdávali, protože zbavit se nesmírných pochybností je možné i jinak než tím, že umřeme. Svým příběhem bych chtěla ukázat, že uzdravení je možné a že žádný život není tak zkažený, aby ho Bůh nedokázal změnit.

Navíc chci křesťanskému prostředí sdělit, že ani ono není sexuálního zneužívání ušetřeno. Naléhavě prosím, abyste měli porozumění pro postižené a všechny zodpovědné lidi chci poprosit, aby obětem pomáhali, podporovali je během terapie a nepředhazovali jim takové věci jako je neochota odpustit, nedostatečná důvěra v Boha nebo sobeckost.
Jsou věci, které se nedají pochopit, pokud je člověk sám neprožije.

Vybráno z čísla 3/2001


Hodnocení článku:
 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Není na něm nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.
-------------

  Napište svůj názor.

www.ethos.cz/zneuzivan1.php

Prevence: jak poznat,
že dítě je zneužíváno?



plačící dítě

Skoro jako šílená jsem měla jediné přání: umřít a mít navždycky pokoj...



Kolikrát jsem měla pocit, že klesám stále hlouběji ... až na dno − a nikdo můj pád nezastaví!



Jako by mi ke smrti chyběl už jen jediný krok − a zpátky do života to bylo kroků dvacet.



Začarovaný kruh: připomínám si zneužívání a hned nato ho zase sama v sobě popírám − k tomu ta vnitřní rozervanost, kterou neumím snášet, a proto se řežu − hrozný stav!