Zodpovědné otcovství

Dodnes si přesně vzpomínám na porod našeho prvního dítěte. Bylo tak horko, že jsem svou těhotnou ženu přivezl k moři na pláž, aby se tam mohla trochu osvěžit. Odpoledne jsme se vydali zpátky do vedra a smogu velkoměsta. Během cesty jsme srolovali střechu našeho volkswagenu a sluníčko na nás pálilo dál. Za chvilku jsme byli po celém těle červení jako rak.

Přestože nás kůže pálila a bylo obrovské vedro, po večeři jsme si lehli do postele; tehdy na manželku přišly porodní bolesti – to je tak zhruba všechno, co o našem úpalu ještě vím. Manželka měla starosti s úplně jinými bolestmi a já jsem na svoje pálení zad a ramen zapomněl.

Té noci se stala největší událost našeho života, protože nám Bůh daroval první děťátko, krásné děvčátko. Dodnes si na všechno vzpomínám, i na to, jak měli v porodním sále vymalováno. Jako by to bylo včera.

Jiná událost se mi do paměti vtiskla obdobně živě – o třiadvacet let později přivedla moje dceruška v jiné nemocnici své první dítě na svět, krásného malého kluka, kterého otec držel v náručí se stejným dojetím.

Obě zkušenosti byly hluboce nadpřirozené, protože jsem viděl Boží stvoření: Krev, země, voda, vítr a oheň. I když obě události trvaly časově jen krátce, cítil jsem posvátné spojení s minulostí a přítomností. Zároveň jsem pociťoval milost, bezbřehou záplavu Boží dobroty vůči mně a mé rodině.

Mám se svými dětmi vztah, který nás oboustranně naplňuje. Jsou na mě nezávislí, ale mají rádi moji společnost i radu. Vzájemně si jeden druhého vážíme. Telefonujeme si a všichni se těšíme na společnou dovolenou.

I když nejsem dokonalý otec, sdílím to tady s vámi, protože jsem se naučil něco, co bych rád sdělil dál – jako muž muži, těm, kteří jsou na začátku nebo také uprostřed své otcovské role.

Sama skutečnost, že se muž stal otcem, souvisí s obrovskou mocí, aby v životě svých synů a dcer něco způsobil, protože oni cítí vrozenou, Bohem vloženou touhu po něm, po otci.

Časopis Ethos, 2012