Čas od času se mě někdo zeptá, jestli doufám v nějaké zázračné uzdravení, jestli čekám na nějaký mocný Boží zázrak.
Takové otázky ve mně vždycky spuštějí film. Vidím se, jak vstávám, chodím, sama se v posteli přikryju a otočím, sama se najím a napiju, sama se umyju a obleču, takové samozřejmosti − je to moc krásné, až na to, že to v mém případě není pravda.
Celý článek najdete v Ethosu 2010/2
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!